Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrají:
Harris Dickinson, Charlbi Dean, Zlatko Burić, Woody Harrelson, Dolly De Leon, Vicki Berlin, Henrik Dorsin, Iris Berben, Jean-Christophe Folly (více)Obsahy(1)
Model Carl a jeho partnerka influencerka Yaya jsou pozváni na luxusní výletní plavbu. Společnost jim zde dělá opravdu vybraná smetánka. Je tu starý mládenec hledající životní lásku, výstřední ruský obchodník (Zlatko Buric) a celému mumraji vládne kapitán (Woody Harrelson), který je věčně pod parou. Když nečekaná událost zamíchá kartami, charaktery cestujících se ukáží v pravém světle. Dvojnásobný vítěz Zlaté palmy z festivalu v Cannes Ruben Östlund natočil břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci, která nenechá na žádném z pasažérů nit suchou. (Aerofilms)
(více)Recenze (600)
Začátek nabudí na sociální sondu, prostředek jsem nepobral a konec to jakš takš zachraňuje. Bohužel film neni pro každého a já asi nejsem cílová skupina. Nejspíš chápu co je smyslem vyprávění, bohužel forma a režie mi uplně nesedla a dokužu si představit, že v rukách někoho jiného by měla větší dopad. ()
Do konce jsem se proklikal asi za 20 minut. Barevný užvaněný bordel o ničem, samé dlouhé bezobsažné záběry, samé zbytečné kecy, nic komediálního jsem nezaznamenal, jen absolutní nudu. (3%) ()
Já tady sedim už asi tejden a přemejšlim, co k tomudle filmu napsat, jestli jsem to třeba nějak špatně nepochopil, nebo jestli jsem to prostě neměl vidět spíš někde na festivale, kde bych za podobnou hříčku festivalovejm hlavounům utrhal ruce, že nemusim koukat na to, jak někdo v jedný scéně přechází ve statickym kamerovym záběru z levý strany na pravou a trvá mu to třeba 10 minut, aby na to navázala uplně stejná scéna, jen s jinym umělěcky načančanym keřem. Jenže i tam bych bohužel plesal nadarmo, protože se pak (prej jen tak z plezýru) rejža rozhodne, že do filmu přidá v očích mnoha tak strašně báječně uměleckou, totálně zbytečnou haha k popukání scénu o blití a sraní, která ale stejně jako váš průjem po úplavici nemá konce. Po slibnym začátku, kdy to vypadá jako docela fajn vztahovka s peprnejma dialogama se ale film rozhodne zahodit slibnou vztahovou pointu a vesele se vydá (prej) rejpat do smetánky. Jenže grotesknost a epizodicita způsobuje, že film působí opravdu spíš jako divadelní hra, nebo komix s vtipnejma postavičkama, kde ale bohužel každej fór má o dobrejch dvacet okýnek víc, než by mít měl. Možná že to prostě jenom nechápu, ale mnohdy nevim, kam tim Ostlund mířil. Jestli vůbec někam. Třetí část filmu, co strašně zadrhává, kdy možná na papíře brilatní fóry s lovkyní chobotnic, oslem nebo třeba finální pointou (asi jedinej nespoiler) vypadal chytře a úderně, v reálu pokulhává daleko za očekáváním. Když ani ve finále nemá autor koule na to film opravdu ukončit, kdy po dvou a půl hodinách v písku máte konečně pocit, že vytrpět to tady stálo za to a že společenskejm satirám přeci jen nikdy neodzvoní, tak vám zbyde na čele jen zasraně vyschlej trojúhelník smutku. Přes to přese všechno má film moc světlejch momentů, než abych mu narval dvě hvězdy, takže se skřípáním zubů prozatím tu třetí narvu a jdu se vyčistit zázvorovym bombonem, protože to prej na nevolnost pomáhá. ()
Satira současné lidské společnosti, zrcadlo těch povahových vlastností, za které nejsme zrovna hrdí. Na této rovině nový Östlund funguje, byť hodnotí všechny ty malé lidi ze svého snobsky povýšeného pohledu. Bohužel je však forma natolik rozbředlá, a scénář obsahuje tolik zbytečně hluchých místeček, že mě to většinu času nebavilo sledovat, a také můj trojúhelník smutku zůstal zcela v klidu. Na jednu stranu oceňuji originalitu, kdy nelze opravdu předem odhadnout, kterým směrem se bude děj vyvíjet, jenže režisér jde v honbě za artovým pojetím přes mrtvoly, a pro mě se v rámci své tvorby příliš neposunul. Sans filtre je rozhodně snímek, o kterém rád popřemýšlím, ale znovu bych se na něj koukat nechtěl. ()
Takový sociální experiment o ničem. Jak jsem se na to těšil, tak jsem to nakonec ani vidět nemusel. S tak rozdílnou vrstvou lidí se potkává člověk dnes a denně i v reálném životě. Jednu tam napálím za skvělé herecké výkony. ()
Jeden z těch filmů, u kterých příběh, rozdělený na třetiny, téměř nestojí za řeč. Nic, co by tu už v jiných podobách nebylo. Příběh je tu jen stromeček, na který tvůrci věší své ozdobičky, které se ne vždy budou líbit. Ozdobičky zrcadlící řadu špatností dnešního světa. Přesto nejde o žádnou mravokárnou depresi, ale spíš o hravou, kousavou a chvílemi vtipnou jednohubku. ()
Bavilo a dost!👌 Kritika společnosti bude mít u mě vždycky plusový body navíc. V tomhle dílku byla naservírovaná tak originálně, vtipně a chytře, což jej povyšuje ještě o level výš!👍 Přes to přes všechno z nějakého důvodu nemůžu dát plnej. Neptejte se mě proč, ale prostě nemůžu🤷♂️ ()
90/100 ()
Možná se cítím trochu podveden trailerem, do kterého nacpali snad všechny vtipné scény z filmu a vytvořili poněkud falešný dojem, že by v takové atmosféře měl odsýpat celý film. Na ten už ovšem autorovi i vzhledem ke 2,5hodinové délce zdaleka tolik zábavy nezbylo. Nevyváženě působí jednotlivé party, zatímco první vzbuzoval především očekávání a pod tím druhým jsem si představoval gros filmu, třetí působí jako trochu zbytečný a určitě zbytečně rozvláčný přílepek. Harris Dickinson v roli poněkud nejistého Carla vyjednávajícího si svůj vztah s Yayou sice stál za to a ani Woody Harrelson nezklamal, ale ve výsledku se nekonal až takový zázrak, jaký jsem očekával. ()
No, ta sonda do povrchního, hédonistického a manýristického světa horních pěti je vážně děsuplná. Stejně jako jednoduchost, s jakou jeden podlehne moci a pocitu vlastní výlučnosti. Druhá část zcela jasně převládá nad zbývajícími dvěma a tyčinky už u mě doma nenajdete (maximálně špaldový). ()
Tenhleten trojúhelník smutku je daleko lepší a hlavně šťavnatější než kdejaký rozveselený kosočtverec!!! Jízda po tobogánu trapnosti... nejvtipnější fekálscény, jaké jsem kdy viděl... co postava, to vybroušený klenot zbytečnosti... Do kosočtverce, dám si to brzy znovu!! ()
Zážitek jedinečnosti prvních minut slibuje dvě a půl hodiny satiry na luxus. Předjachtová konverzačka je výživná, na jachtě má všechno skvělý spád, a to doslova. Na ostrově byla nuda, vtipy došly a co vznikne negací negace si lze snadno dopočítat. ()
Tolik pomrknutí a skoro nevšimnutelných si detailů, odkazů a drobných situací, které rezonují. Hra se zvuky, kamerou a prostředím, jakou jsem dlouho neviděl. Každá postava pro mě reprezentuje archetyp slabosti/neřesti dnešní doby, a jejich hledání bylo opravdu zábavné. Asi nejvíc mě dostala scéna, jak si kapitán a boháč navzájem opilí notují a citují osobnosti, jen k tomu ale potřebují čumět do mobilu a citáty si hledat. Rázná kritika, poukazující na vyšší vrstvy žijící úplně mimo realitu, řešící problémy, které neexistují. Jak už tu v komentářích padlo, feelem podobné Parazitovi, který je výborný. ()
Tento film by se dal popsat mnoha vzletnými slovy, nicméně za mě se jedná o bizár, který velmi překvapivě funguje, a to i přes rozsáhlou stopáž filmu. Některé pasáže pro mě byly jako zjevení, některé pak měly skrytou hloubku a rozumné poselství, nicméně celkově mě Trojúhelník smutku zaujal a mohu jen doporučit. ()
Film je přesně takový jak se píše v popisku. Občas vtipné, ale častěji mrazivě pravdivé a může vás přinutit se nad naší společností zamyslet. Dozvíte se zde mnoho zajímavých citátů jak od levičáků tak i od pravičáků. Herecky dobře zahrané. Hodnocení: 74/100. ()
Wow začátek a první půlhodinka. Scénky z castingu a restaurace slibují parádní terč: strefujeme se originálně a vtipně do life-stylu a sharovaného mind setu dnešních béčkových trendsetterů, řečeno jejich slovy. Pak se ale ostrým dějovým střihem spustí bůhvíproč jiný film, který s předchozím nesouvisí, snad jen dvojicí předchozích postav. Dílko začne prvoplánově "nastavovat zrcadlo" zahnívajícímu kapitalismu a celé té milionářské chásce a jejím přisluhovačům. Pár vtipných dialogů to jen zlehka okoření. A pak opět střih - a zase jiný film typu social survival, nejslabší část. Je to scénáristický přístup - když nevím, jak dál, skočím jinam. A když pak zase nevím, zase skočím. Když nedokážu dál pracovat s postavou, nechám ji zmizet. Když nevím, jak skončit, zahodím konec a zatvářím se hlubokomyslně. Taková hop-hop přeskakovaná pro kavárenské pseudointelektuály z Cannes i zbytku světa, kteří s povýšeným úsměvem řeší pořád dokola všechno a nic a ženou se za svým vlastním ocasem. Podivná hnačka, ze které vyprchal život na úkor šablony "kam ten náš svět jenom spěje". Zlatý Parazit - tedy taky společenská satira, ale nevtíravá, neprvoplánová, mnohem vtipnější, neskonale emotivnější a hlavně - se silným a originálním příběhem, který tady úplně chybí. ()
Větší sračku jsem již dlouho neviděl. Jedna absurdita za druhou. Jediná vtipná scéna byla kapitánova večeře, jinak paskvil s otevřeným koncem. ()
8/10. Pořádná anál.. sonda do společenské dynamiky lidstva. A světe div se je to pořádný bizár, kdy vám nebude příjemně ani fyzicky, ani psychicky. Dobrá práce pane Östlund. ()
Trochu mi to pripomínalo White lotus. Zbohatlíci, ktorí neriešia existenčné problémy. Povrchne hladia na ostatných a riešia si svoje niekedy absurdné komplexy. Dobrý film, len sa neviem rozhodnúť, či tie neočakávané zmeny v deji, v prostredí a postáv boli zaujímavým prínosom alebo vytvárali chaos, lebo divák nemá tušenie, kam ten film smeruje. A koniec-nekoniec je asi momentálne v móde ale tiež neviem, či mi to tak vyhovuje - 4/5 Keby nemám tieto pochybnosti mohlo by to byť aj solídnych 5*. ()
Super, ale straaaaasne dlhe.😀 ()