Salvador

Po U-Turn a JFK se jedná o nejlepší film režisérské ikony jménem Oliver Stone. O politické stiuaci v Salvodoru vím asi to samý, co o výrobě oplatek, ale i přes to, že film pojednává právě o politické situaci v Salvadoru mě dokázal nejen zaujmout, ale dokonce i sejmout. Je jen velká škoda, že TV Cinemax, který má jinak velmi citlivý přístup k filmům opoměl uvádět titulky, když se mluvilo původním jazykem a anglina byla dabovaná. Fláknout na celý film titulky by v tomto případě bylo mnohem efektivnější než poslouchat větší část v češtině a menší část v salvodortšině. James Woods zvládá postavu novináře skvěle, takhle si nějak představuju poctivou novinařinu. Vynikající byla i konfrontace s tou novinářskou pipinou z nějaký TV, ta mě silně připomínala většinu českých novinářů. PR otázky, nechození do terénu, ale hlavně že dělám kariréu a moc se neušpiním a hlavně nikho z bohatých a vlivných nenaseru. James Belushi hrál taky luxusní postavu, která jako by se řídila heslem "já jsem ochlasta a děvkař kdo je víc?" Přes vynikajícím způsobem zahraný titulní hrdiny májí však hlavní slovo jednotlivé scény, hlavně jejich podání fungovalo skvěle. Žádná hudba nebo naopak ticho, aby se ty nejsilěnjší scény zdůraznily. Všechny scény od masového hrobu civilistů přes popravy až k neuspěšnému nasazení uměle ruky malému dítěti byly podány jak samozřejmá součást každodenního života a přesně to tenhle film posouvá nesmírně vysoko a v tom je jeho největší síla. Je jen škoda, že nebyly ukázany ty fotografie co v Salvadoru James Woods a jeho kolega pořídili, protože to by byl zřejmě absolutní vrchol filmu. I tak se však jedná o pozoruhodný, méně známý majstrštyk z dílny s názvem Oliver Stone. (06.04.2010)

Američané se ve své hrůze z komunismu v mnoha zemích spojili klidně i s ďáblem. Tohle je velmi dobrý příklad za všechny. James Woods je jako hlavní notorik natolik přesvědčivý, že nevěřím, že by Richard Boyle zvládl napsat dopis, natož pak spolupracovat na filmovém scénáři. Z představitelů tzv. novinářů jediný John Savage celou dobu působil dojmem, že ví, kde a proč je. Oliver Stone to měl v hlavě srovnané a přesvědčivě našlápl svou kariéru jakožto filmařské „svědomí Ameriky“. (26.07.2013)

Možná nejlepší film Olivera Stonea. Dva kámoši si vyrazí zaflámovat do Salvadoru, země neomezených možností. Po počátečním nedorozumění na hranicích při pasové kontrole uniknou jen o vlásek popravě za bílého dne, bez zbytečného papírování, ale pak už jde vše podle plánu. Chlast, děvky, drogy zkratka idylka, peněz je sice málo, ale co, v Salvadoru je stejně všechno za babku a navíc všude je plno starých známých co rádi půjčí. Nebýt maniakální posedlosti jednoho z kamarádů udělat co nejlepší fotky z dovolené do rodinného alba mohli mít hoši pěkné vzpomínky a možná jen nějakou tu svědivou vyrážku. Ne vážně, koho zajímají autentické snímky z přestřelky hispánců, kdesi v banánové republice? Pro tohle riskovat krk je opravdu klukovina (24.06.2008)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)