U-Turn

Docela podivnost v rámci kinematografie Olivera Stonea. Film s plejádou nesympatických upocených postav (včetně té hlavní), který se k sobě navzájem chovají jak hovada někde v největší vidlácký díře celý Arizony. Závěr unavil sérií asi tří po sobě jdoucích vyvrcholení a celý film je i natočený zvláštním stylem, který si dovolím tvrdit že už pro dnes zastaral. Přijde mi že to, co fungovalo pár let předtím u NATURAL BORN KILLERS, tady už ten efekt nemělo. (03.05.2015)

Divný film. To je první, co mně napadá, když si vybavím U-Turn. Emočně je to studené jako psí čumák, film jenom tak prošumí hlavou. Ne, že bych se nudil, ale na Stonea je to slabý. Za zmínku stojí obtloustlý, kouzelně špinavý Bob Thorthon (není vůbec k poznání!) a tehdy ještě neznámá Jeniffer se svými sexy proporcemi. (11.05.2003)

Formálně geniálně stylizované, s neskutečně vymazlenou kamerou, filtry a výtečně prokládané hudebními vložkami. Nicméně emocionálně studené jako psí čumák. Zda to byl úmysl tvůrců (ke konci mi to tak skutečně připadalo) těžko říci, avšak herectví klíčové osoby filmu - Jennifer Lopez - jsem nevěřil ani minutu. Ano, krása jistě, avšak talent žádný. Penn ovšem vynikající. Základní dějová linka je bohužel až příliš jednoduchá a jako taková rozhodně neuspokojí leckteré filmové srdce. Indiánské moralizující kecy se dají přežít, stejně jako doslova šílený závěr, kde je úsměv od ucha k uchu povinností. Bláznivé, zvrhlé, depresivní, ujeté. Stone a jeho žánrová odbočka, aneb jedna lehce kontroverzní variace na filmy noir. (28.09.2006)

Docela zvláštní film. Trochu mě to připomnělo Fargo skrz zvraty. Opravdu skvělá role pro Jennifer Lopez. Sean Penn je prostě smolař, a to ho doprovází celý film v tomto zapadákově. Billyho Boba Thorntona bych ani v roli vidláckého automechanika nepoznal. :D I Claire Danes a Joaquin Phoenix tu mají dobré štěky. Celé se to prostě odehrává v jednom zapadákově v Arizoně, odkud se Penn snaží dostat. smůla se mu ale lepí na paty. "Měl byste dávat víc pozor." (31.07.2018)

Je to jak sežrat houby a ocitnout se v podivném stavu, kde se maže perspektiva a zvuk vás jako šavle seká na holou kůži. Někde je spojením Stoneova excentrismu s přepjatým soundtrackem Ennia Morriconeho dost podařené, někdy ale tenhle experiment sjíždí z cesty a potácí se nad roklí přehnanosti. Naštěstí ho vždy včas čapne za ruku vynikající herecké obsazení a dost podařené redneckovské vtípky. Je celkem patrné, že Stone se tak pokouší najít sám sebe ve výstřelku, až se začíná ztrácet... A to mu bohužel vydrželo dodnes. (09.01.2004)