Lekce Faust

Dielo svojho tvorcu. Ak neviete aspoň z časti do čoho idete, tak sa tomuto filmu radšej vyhnite. Surreálnosť a zdanlivá nesúrodnosť snímku, z neho robia silný čajíček pre obyčajných konzumentov. Skvelá vizuálna podobizeň z neho robia niečo, čo sa v histórii kinematografie len tak nenájde. Výnimočný, ale predsa len nudný počin. (15.09.2022)

Postavy, veci a priestor sa podivuhodne menia, stále istoty sa rozpadávajú, utvárajú a zase miznú hlinení homunkulovia - to všetko v kulisách každodenného, civilného sveta. Prepojovanie zdanlivo všedného plynutia s uvedenými metamorfózami vytvárajú magickú civilnosť Švankmajerovho sveta - dobre známu z jeho krátkych filmov, pre ktorú je typická výtvarne silná surrealistická poetika mixnutá čiernym humorom. Uhrančivé čaro bizarných nápadov je prítomné i v celovečernom filme. Švankmajer použil ako základ všeobecne známu literárnu predlohu o mužovi, večne nespokojnom s úrovňou poznania sveta, ochotného upísať sa temným silám za možnosť okúsiť všetko, dotknúť sa absolútneho vedenia. Hrané scény (geniálny Petr Čepek vo svojej poslednej hlavnej úlohe) sú nápadito kombinované s animovanými (obrovské vyrezávané drevené bábky) a vytvárajú netradičné spojenie. Režisér spojil príbeh Fausta dnešných dní s uhrančivým výtvarnom a stiesňujúcou atmosférou (nezabudnuteľná scéna vyvolávania diabla), ktorú však zároveň odľahčil humorom výtvarným (bábky) ale aj slovným. Ide napr. o priliehavé využitie dialógov Grabbeho divadelnej hry Don Juan a Faust. Som rád takémuto spôsobu pripomenutia polozabudnutého spisovateľa Christiana Dietricha Grabbeho, ktorého formálny štýl, humor a myšlienky boli veľkým vzorom pre neskoršie literárne práce Ladislava Klímu. (21.06.2005)

Pidluke, padluke - a už tu je, a už tu zas není. Když v roce 1976 vyšlo souborné vydání třech středověkých loutkových her "Johannes doktor Faust – Jenovéfa – Don Šajn" s ilustracemi Jiřího Šalamouna, byla to jedna z mnohých inspirací nejen pro nás, ale zřejmě i pro Jana Švankmajera. Faust, který proniká celými dějinami literatury i filmu, je tématem středoevropským, německým stejně tak jako českým (ostatně několika pijatyk v Lipsku jsem se také zúčastnil, na zázrak čepování zdarma čekal však marně). Švankmajer (podobně jako Sokurov) středověkého i geothovského, ale také marlowovského Fausta, ke kterému má asi nejblíž, přesahuje (jinak by z toho ani nemohlo nic dobrého vylézt, neboť všechny formy jsou již dokonalé). Pozn. 1: Takhle by mohl vypadat "český světový film", na který bych se mohl společně koukat s Catherinou Potenza z Mendocina, Pertti van Hanenem z Vantaa a Rolandem Graafem z Windoeku. Pozn. 2: Podobný pocit dějinné současnosti jsem měl u Gilliamova "Monty Python a Svatý Grál". Pozn. 3: Nemám příliš rád surrealistické experimenty, Švankmajer - i když je používá - však nabízí mnohem víc. Pozn. 4: Mefistofeles už nepotřebuje obcházet lidi jako podobní obchodník a lákat na nich vlastnokrevní podpisy, aby jim pak mohl splnit veškerá přání. Teď už má na to internetšop, stačí se jen zaregistrovat. Pozn. 5: Četl jsem pár komentářů, v nichž se kupodivu vyskytují formulace: "člověk z davu", "kdokoli" a pod., ale to ne, Faust je archetyp, Faust nemůže být blbec (a hle! většina lidí už je mimo). (05.03.2017)

Forma zhltla obsah. Tu sa jasne ukazuje, že čo do nápaditosti a originálnosti je Švankmajer umelec par excellance, ale ukuť z toho nejaký príbeh, je očividne nad jeho sily. Sám o sebe hovorí, že nie je režisér a asi tomu tak bude. Fausta mám rád a chýba mi veľmi nejaké parádne spracovanie, aj ked Sokurov ho spravil viac než dobre. Pre mňa nezaujímavé, príliš absurdné a vďaka tej rádoby stare čestine aj neznesiteľné. Ale ako experiment to oceňujem. Len sa mi potvrdzuje, že Švankmajer nie je niekto, koho tvorba by ma zaujímala a zaujala. Čo aj čakám od niekoho, kto obsadzuje divný ksicht Krausa. (04.11.2014)

Brilantni film, který, nedostane ode mne plný počet, pac jsem proste viděl před ním, Alenku, jakožto 1.dlouhometrazni Svankajeruv film. V každém pr. Cepkova totálně vybroušená kreace(kterého žeru již od 3 Veteránů!!!) , za kterou by se nemusel styděti ani Max von Sydow či jiní pani herci. A je to snad 1 z mála filmu, u kterého se shodnu se svou sestrou, se kterou mám jinak, total odlišné filmové názory. 😁 P. S. Souhlasím s utkvelou představou, že jest VELKOU škodou, že pan Čepel, nás již po tomto nikdy v ničem, neoblazi. Proto si tento film nepouštím, pac mi vždy přijde na mysl fakt. že je to jeho poslední film. Byl jsi perfektní,,chlape! A budeš nam(kteří tě dokázali náležitě oceniniti) navždy! chybět! R.I.P. (02.02.2020)