Lekce Faust

Petr Čepek vtažen a pohlcen faustovským loutkovým larpem za přihlížení potměšilého Krause. Nejsem z toho moudrý, ale prostě se mi líbí Švankmajerova imaginace a fascinace loutkami a to, jak mísí vysoké s nízkým – začíná to už od míchání textu z Goethova Fausta s tím z komického podání pimprlovým divadlem ala Matěj Kopecký a pokračuje přes slepičince, lemtání lahvového piva vzdělancem doktorem Faustem až po baletky při polních pracích vystavené chlípným pohledům traktoristy – a do toho samozřejmě andělé, ďáblové, pokušení a strašný zmatek žít a být… (22.08.2020)

Vrstvení krásných nesmyslů, jak to uměl jen Švankmajer. Na můj vkus by to sice mohlo být klidně kratší, a asi by se mi to víc líbilo, kdyby se to více drželo Goetheho, ale to jsou jen čistě osobní dojmy. Bavily mě tam ty záběry dobové Prahy, jakož i výskyt mladého Krause a herecký výkon Petra Čepka, který pak bohužel předčasně zemřel, je ho škoda, byl to úžasný herec. U mnoha scén jsem si říkal, že muselo být strašně pracné to natočit, možná o to víc obdivuji nasazení celého štábu, protože podle mě nejspíš jen samotný Švankmajer věděl, co chtěl tímto filmem říci; tento dojem mám ostatně z většiny jeho filmů, že tam vše má své místo a nic tam není náhodné, ale přitom to dokonale vzdoruje nějakým pokusům o interpretaci. A tak tam podle mě každý může vidět něco jiného, a i v tom je to hezké a zajímavé. Není u nás druhého tvůrce, jako je Švankmajer, a osobně shledávám tuto kombinaci hraného, animovaného a loutkového filmu jako zcela neodolatelnou, spousta nápadů v tom filmu je prostě kouzelná, a ten film tolik překypuje tvůrčí invencí, až se mezi dobovou produkcí tyčí jako solitér, který dalece překonal břehy provinčního rybníčku a směle by se mohl pouštět kdekoli na světě, což bych mu jen přál. (01.05.2011)

Pidluke, padluke - a už tu je, a už tu zas není. Když v roce 1976 vyšlo souborné vydání třech středověkých loutkových her "Johannes doktor Faust – Jenovéfa – Don Šajn" s ilustracemi Jiřího Šalamouna, byla to jedna z mnohých inspirací nejen pro nás, ale zřejmě i pro Jana Švankmajera. Faust, který proniká celými dějinami literatury i filmu, je tématem středoevropským, německým stejně tak jako českým (ostatně několika pijatyk v Lipsku jsem se také zúčastnil, na zázrak čepování zdarma čekal však marně). Švankmajer (podobně jako Sokurov) středověkého i geothovského, ale také marlowovského Fausta, ke kterému má asi nejblíž, přesahuje (jinak by z toho ani nemohlo nic dobrého vylézt, neboť všechny formy jsou již dokonalé). Pozn. 1: Takhle by mohl vypadat "český světový film", na který bych se mohl společně koukat s Catherinou Potenza z Mendocina, Pertti van Hanenem z Vantaa a Rolandem Graafem z Windoeku. Pozn. 2: Podobný pocit dějinné současnosti jsem měl u Gilliamova "Monty Python a Svatý Grál". Pozn. 3: Nemám příliš rád surrealistické experimenty, Švankmajer - i když je používá - však nabízí mnohem víc. Pozn. 4: Mefistofeles už nepotřebuje obcházet lidi jako podobní obchodník a lákat na nich vlastnokrevní podpisy, aby jim pak mohl splnit veškerá přání. Teď už má na to internetšop, stačí se jen zaregistrovat. Pozn. 5: Četl jsem pár komentářů, v nichž se kupodivu vyskytují formulace: "člověk z davu", "kdokoli" a pod., ale to ne, Faust je archetyp, Faust nemůže být blbec (a hle! většina lidí už je mimo). (05.03.2017)

Vynikající Čepkovo herectví, krásná stop motion animace, ale jako celek je to na mě příliš. Nemám nic proti surrealismu ve filmu, naopak jsem toho názoru, že pro tvůrčí proces může být surrealismus velmi osvobozující. Mé nepříliš nadšené pocity z Lekce Faust leží spíše než ve Švankmajerově pojetí v mé neznalosti Goetheho díla a souvislostí potřebných k pochopení (je to jen má domněnka). Film má spoustu exkluzivních momentů (scéna v hospodě, finále). Z herců krom Čepka stojí za zmínku usměvavě nevinný Jan Kraus. Lekce Faust je mistrovsky vytvořený film, ale zůstává pro mě stále poměrně záhadný a náležitě těžko stravitelný. (25.12.2020)

Drahnou dobu jsem nedal takovýchto přesvědčivých 5 hvězdiček. Dějová linie divadelní se prolíná s realitou takovým způsobem, že na konci už herec není pouhým hercem. Ovšem co je na Lekci Faust nejúchvatnější - jde o předposlední film legendy českého filmu Petra Čepka a symbolika tak není pouze mezi dvěma liniemi filmu, jak jsem psal výše, ale také koncem jeho života, sžíraným rakovinou. Je to silná káva. 100% (22.01.2012)