Hra s kameny

Personifikované kameny vytváří různé snové sekvence na pozadí reality. Animace ve hraném filmu jako jeden z nejzákladnějších rysů Švankmajerovy tvorby. Popraskaná omítka, tikot hodin, kameny. Tedy symboly. Rozpustilá fantazie neomezená časem ani prostorem. Otevřete hrací skříňku a za jejích líbivých tónů nechávaté své myšlenky plynout... nekonečně. Vynalézavé a jistě pracné. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=3M2cxSum4mM&feature=related (03.03.2009)

Skrytý rasismus v surrealismu? Kameny jsou pořád stejné, jen jinak barevné...Na začátku to byla celkem nuda, ještě když přičteme vtipně přidané "s" v úvodních titulcích, pak ale Švankmajer zachytil svou tóninu, na které tvořil desítky let poté. Není to kdovíjak skvělé, i mistr tesař musel někdy začínat, ale už tu jsou k vidění náznaky poctivé vypiplané práce a taky ústřední motiv dvou obličejů vrcholného díla Možnosti dialogu. (04.12.2016)

Málo destrukce a drcení = nízké hodnocení... :-) Švankmajer už v tomto ranném dílku nastiňuje své nápady, které se proplétají celou jeho tvorbou (viz např. tvář ze štěrku, které se z úst vynoří jiná tvář, nebo neustálé opakování téměř téhož). Já osobně oceňuji to bezpochyby dlouhé hraní si s kamínky. (02.02.2007)

Rozverná švankmajerovská hříčka. Byly jednou jedny hodiny. Ale nebyly to ledajaké hodiny. Byly to kouzelné hodiny. Místo kukačky a jejího časového ohlášení se vždy v celou objevila hromada kamenů. Kdo ví, kde se vzala... Srdce každého mineraloga by zcela jistě zaplesalo, pro mě ale kámen jako kámen. Dostat křemenem po hlavě by bolelo určitě úplně stejně jako třeba žulou nebo pískovcem. (06.10.2007)

Nerad bych se Mistra dotkl, ale víte, co mi to připomínalo? Takové ty čistě vizuální programy pro malinké děti na dětských TV kanálech. Pravda, dneska to je čistý digitál, tehdy to byla stará dobrá ruční práce a Švankmajer si s tím, obzvláště v posledních minutách filmu, musel vyhrát dost razantně, ale možná kdyby to bylo o něco kratší, tak by to tak nenudilo. (13.10.2014)