Hra s kameny

Šutry, šutry, šutry, šutry... dokážete si představit nudnější věci k pozorování? Ale ona s těmi kameny a kamínky není až taková nuda. Když se dají do pohybu, člověk jim skoro závidí, jak pestrý mají život, což v případě tohoto animáku od Švankmajera ani nemusí být myšleno jako ironie. Pokud celý film skutečně nebyl jenom o hýbajících se kusech nerostů (a věřím, že o tom je přesvědčený nejen samotný tvůrce), pak jeho myšlenka pravděpodobně má co dočinění s pomalu (či rychle?) ubíhajícím časem. Jak velká je ona pravděpodobnost si už spočítejte sami. Jakožto člověk žijící a fungující na nepravděpodobností pohon to nedokážu odhadnout. Dokážu si však představit, jak neskutečně pracná musela být realizace něčeho podobného a jakou míru trpělivosti vyžadovala. To já když jsem se kdysi snažil podobně plynule naanimovat nůž projíždějící jablkem, měl již po pár pořízených (avšak nevydařených) snímcích tendenci spáchat s oním nožem a za hlasitého výkřiku harakiri. (10.05.2007)

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tyhle hrátky s kameny a kamínky se mi docela líbily, mělo to šťávu a flašinetové melodie tomu dodávaly zajímavou atmosféru. Takže skok zase na 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (26.01.2020)

Jak napsal již Jan Krejčí v Počátcích nerostopisu v roce 1851: „Obyčejný kámen, jaký na cestě nalezáme, nezdá se míti nic obzvláštního na sobě, ani určitého tvaru rostlin, ani půvabnosti barev ani příjemného zápachu. Vstoupíme-li ale do hlubokých bání, kde pilnost lidská potřebné nebo drahocenné rudy těží, spatříme rozmanitě zapletené žíly, naplněné skvostnými nerosty určitých ostrých tvarů. A jaké množství rozmanitých kamenů nejkrásnějších barev a nejpodívnějších tvarů obdivujeme ve sbírkách nerostopisných!“ (15.07.2016)

Klasická Švankmajerova schéma. Aj z obyčajných tradičných, nepotrebných vecí dokáže tento tvorca vyčarovať nevšedný experiment a umelecký zážitok zároveň. V snímke sa nachádzajú jedny kukučkové hodiny ktoré ako keby znášali kamene do vedra. Tieto kamene majú všelijaké farby a tvary. Časom sa dokonca rozdrobujú a vytvárajú obrazce ľudských tvár ktoré sa navzájom požierajú, zaujímavé. (19.11.2015)

Málo destrukce a drcení = nízké hodnocení... :-) Švankmajer už v tomto ranném dílku nastiňuje své nápady, které se proplétají celou jeho tvorbou (viz např. tvář ze štěrku, které se z úst vynoří jiná tvář, nebo neustálé opakování téměř téhož). Já osobně oceňuji to bezpochyby dlouhé hraní si s kamínky. (02.02.2007)