Otesánek

Manželé Horákovi (Jan Hartl a Veronika Žilková) už drahně let touží po potomkovi, ale příroda je v jejich případě proti. Když už začíná Horáková úplně bláznit, vyřeže jí Horák napodobeni mimina z nalezeného pařezu. To ale netuší, že záchvat mateřské touhy postihne Horákovou i vůči pařezu - a ten znenadání obživne a začne jí lásku oplácet. Jenže proti normálnímu dítěti má malý Otík potřebu neustálého přísunu jídla - a když ji nedostane, najde si ji sám - dle známé pohádky zbaští kočku, sousedovic psy i sociální pracovnici... Když už nic jiného, tak je Otesánek alespoň velmi originální. Dokonce si troufám tvrdit, že jde snad nejoriginálněji zpracovaný film který jsem viděl (a zvlášť v české prostředí je to velmi pozoruhodné). Po filmové stránce už mne ale tolik neuchvátil - možná bych radši uvítal poloanimované zpracování, než loutkové. Každopádně herecké výkony jsou obstojné (a to i u přemoudřelé Alžbětky - v první polovině mne svými chytrými poznámkami vždycky dostala). Druhou polovinu filmu bych asi o chlup zkrátil, přece jen ke konci už začíná trochu nuda... (08.03.2011)

Tohle by mohl být celkem slušný horor, ale má to mnoho problémů. Ten hlavní je už jenom v té délce, ten film je, hlavně v první polovině, dost utahaný. Dále tam je spousta zbytečných scén a na scénáři chtělo zamakat. Na Švankmajera mi to přišlo i málo surrealistické a takové "klidné", protože se tu prostě drží předlohy Otesánka a ze sebe toho moc nedává, a když už něco je, klidně recykluje svoji starou tvorbu (je tady naprosto znát jeho kraťas Do pivnice, jak starým mužem s uhlím, tak i malou holkou, co do toho temného sklepa chodí). Jinak to ale špatné není, herci tu hrají dobře, něco do sebe to má a poslední čtvrtina, kdy se z toho vlastně opravdu stane řádný survival, je i napínavá. Každopádně, Švankmajer už rozhodně natočil lepší filmy. 3* (28.07.2019)

Otesánek je velmi divácky vstřícný oproti třeba Faustovi, není se v něm kde ztrácet a co má modernizovaný příběh o nezastavitelném jedlíkovi znamenat, je celou dobu jasné. Na někoho nejspíš až moc jasné, ale já s tím filmem neměl větší problém. Tak nějak už mě nebaví stěžovat si u Švankmajera na stopáž, ale těch 120 minut je vážně moc. Jinak ale jistě zajímavý film. 3 a 1/2 (12.01.2014)

"Já jsem totiž strašně posesivní!" Pro lidi co ocení absudrní humor jde o jeden z nejzábavnějších (a zároveň nepochopitelně přehlížených) filmů co u nás po revoluci vznikl. Styl humoru zde velmi dobře sedí k psychologicko-hororovému ději, který naštěstí není rozmělněn v nějakou samoúčelnou bizarnost a má pevnou strukturu. Otesánek působí, jakoby byl natočen o tak sedm, osm lete dříve, což ale ničemu nevadí. Jde o jeden z mála porevolučních českých filmů, který zachycuje atmosféru doby, i když mírně jiné než jeho vzniku. Klobouk dolu před Pavlem Novým a jeho schopností zasmát se sám sobě, Švankmajer zde výborně využívá komičnost jeho přirozeného stylu herectví v kontextu jeho dřívějších rolí lidových štramáků. Jan Hertl exceluje jako normální člověk, který si celou dobu silně uvědomuje nenormálnost nastálé situace a zároveň je tlačen ji řešit. Do živého pak tne Veronika Žilková, jelikož její mateřská obětavost není oproti dnes běžné až tolik přepálená (do nějaké karikuující roviny), přesto jasně vyvstává její negativní rozměr. Kristína Adamcová do filmu pasuje naprosto přesně a pan Žlábek rulez! (15.10.2021)

Famózní zpracování klasické pohádky. Až u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak hrůzná ve skutečnosti je. Tenhle film patří do hororového žánru! Nejen děsivostí původního příběhu, ale také tím, co pohádka zasazená do současnosti symbolizuje. Vymodlené dítě, které se rychle vymyká kontrole svých rodičů, je symbolem moderní civilizace - také vytoužené, rostoucí, hladové a okolí pohlcující. Co s tím dělat, ví někdo jistě. Každý má ale jiný návrh a žádné z nabízených řešení není bezbolestné a každopádně přichází pozdě. Jiní se jen dohadují, co se vlastně děje (sousedovic manželka) nebo rezignovaně sedí před televizí (soused). Konec logicky zůstává otevřený. Ve filmu je dost humoru, ovšem většinou jde o bizarní kousky, u kterých jsem se sám sebe ptal, čemu se to vlastně směju. Milovníkům Monty Pythonů a Gilliamových filmů to jistě kápne do noty. Moc se mi líbil pohled na většinu dění dětskýma očima a prolínání děje se čtenou pohádkou o Otesánkovi. Kromě dětské herečky jsou výborné i výkony ostatních herců, hlavně Veroniky Žilkové v roli matky, která brání své dítě bez ohledu na cokoliv a vlastním tělem. Švankmajer je prý v zahraničí náš nejuznávanější současný filmový tvůrce (podívejte se na Imdb, kolik témat obsahuje jeho diskusní fórum). Jsem vděčný Cinemě, že mě svým článkem v listopadovém čísle 2005 upozornila na tvorbu tohoto umělce. Otesánek je nejlepší český porevoluční film, jaký jsem zatím viděl. 10/10 (14.11.2005)