Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHudba:
Jan KlusákHrají:
Petr ČepekObsahy(1)
Klasická horrorová povídka E.A.Poea, zpracovaná technikou animovaného reálu. Příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin, aby navždy smyl provinění rodu, který jej obýval. Jediným aktérem Zániku domu Usherů (1980) je baladický patos jeho osudové atmosféry. Film nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjadřuje pocity dramat, které prožívá přítel-svědek z Poeovy novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bahno - to vše sugestivně předznamenává zánik Usherova rodu. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Švankmajerova adaptace Zániku domu Usherů připomíná spíše experimentální videoprojekci než krátký film. Petr Čepek deklamujícím hlasem předčítá text ze stejnojmenné povídky Edgara Allana Poa a do toho se objevují různé animované výjevy. Otisky koňských podkov nebo "prchající" nábytek patří k nejlepším. Je to "něco jiného", ale zase nic tak geniálního. ()
Dokonalá studie ech, která Poeovu povídku neilustruje, ale zhmotňuje. Vítězství filmu nad hercem. Na okraj příbuzné ozvěny Rilkovy: „Opuštěnost, opuštěností obstoupená, tání / něh, jež se dotknou něh jak něžných říz… / Toť tvůj interiér, který bez ustání / se hýčká k zdání, řekl bys; // hýčká se v sobě, jemuž rovna nemá, / odrazem vlastním osvětlován jsa. / Takto vymýšlíš téma / vyslyšeného Narkissa.“ ()
Jedna z mých nejoblíbenějších povídek E.A.Poa v mistrné vizualizaci J.Švankmajera. Rád se vracím k dekadentnímu příběhu plnému bolesti, hnusu, nemoci, zániku a smrti. Gotický příběh protkaný obrazy zkázy a rozpadu v slušivé černobílé evokuje staré filmy (Nosferatu, Faust, Vampýr aj. expresionistické snímky) a současně je výsostně osobitý. Děsivý osud Usherovy ženy je dokončením zkázy rodu i rodového sídla..... Jak mám rád P.Čepka, tak jeho překotně rychlé čtení mi tentokráte vadilo. Tahle povídka by si zasloužila hluboký hlas a pomalé tempo. ()
Dějiny Domu Usherů jdou paralelně s obecnými dějinami filmu, a Zánik domu Usherů je asi mojí nejoblíbenější povídkou z celé bizarní tvorby E.A.P. Domnívám se, že je to díky onomu nezměrnému propojení člověka a místa. Děsivá "stabilitas loci", která mění vlastníka místa ve vlastněného místem. Hned v počátcích jsem v nesourodé situaci dal přednost Klusákově hudbě před Čepkovým přednesem, a nechal se vést jí a Švankmajerovými obrázky. ()
Pravý opak Kyvadla, jámy a naděje, tedy co se Švankmajerovo přístupu týče. Zatímco tam vyjádřil Poeovu povídku věrným a realistickým obrazem beze slov, zde je vypravěčův komentář doprovázen surrealistickými výjevy, často vzdálenými obsahu komentáře. Není to úplně dokonalé, ale Petr Čepek coby vypravěč dokonalý je. 75%. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
![Zánik domu Usherů - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/249/159249990_30d530.jpg)
Zajímavosti (6)
- Film se točil 8 dní ve Skalné, ale pak se ještě nejméně 2 měsíce točilo v ateliéru. (wopizura)
- Hudbu k filmu vytvořil Jan Klusák, který se Švankmajerem spolupracoval i na filmu Možnosti dialogu (1982). Nejvíce však Klusáka proslavila a do povědomí diváků vstoupila úvodní znělka k Dietlovu seriálu Nemocnice na kraji města. (Zuzanyje)
- Tento film navazuje na Švankmajerovy experimenty s taktilním (hmatovým) uměním. Animací předmětů se v člověku evokuje pocit, jako by se daného předmětu dotýkal, vybaví si strukturu jeho hmoty. Asociace dotyku pak navodí pozitivní či negativní pocity, v návaznosti na empirickou zkušenost. (Zuzanyje)
Reklama