Zánik domu Usherů

Jediné čo tu stojí za to je zvuková stopa. Horror čítaný chladne, z hrôzou a mysticky sa počúva neskutočne. Edgar Allan Poe patrí k mojim najobľúbenejším spisovateľom takže z tohoto hľadiska ani nič iného nedalo pokaziť. Avšak animácia Švankmajera mi k tomu vôbec nesedela. Aspoň keby snímal samotný príbeh a nie blato, klince, steny a kladivo. (02.01.2016)

+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se v hodnocení jeho děl dostávám konečně do osmdesátek, což je podle mě jeho kvalitativně nejplodnější období. Horory mu sluší a v tomto mu ve strašidelné atmosféře vydatně pomáhá Petr Čepek v roli vyprávěče. Tentokrát to zvládá bez herců a ponurý dům plný oživlých předmětům je plně nahrazují. Kvalitní dílo, které si ocenění zaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2020)

Nejvěrnější zpracování Poeovy povídky Zánik domu Usherů jaké znám. I když je trochu podvodné, jelikož se jedná o četbu povídky – v Čepkově podání výjimečnou –, doprovázenou obrazy, místy surrealistickými. Je nihilistické? Ano! Je dekadentní? Jistě! Stejně jako Poeova povídka a Poe sám. Rozumím, že to někomu vadí, ovšem potom nechápu, proč vyhledává Poeova díla. Děj byl pro něj jen prostředkem, jak ve čtenáři způsobit zamýšlený psychologický stav – nejčastěji strach –, proto je podle mě surrealistické pojetí podstatně vhodnější než Cormanovo realistické převyprávění a roztažení děje na více než hodinu. Ke zhlédnutí na webu ČT. (23.11.2017)

Potápějící se loď opouští hejna krys... Zanikající dům zas stáda židlí... Zábavná záležitost (teď samozřejmě v žádném případě nemyslím vtipná), která umě propojuje na obrazových výjevech nezávislý příběh (nezávislý proto, že děj s obrazy koresponduje jen hodně málo a jde spíš po atmosféře slov, než po jejich významu) s dobrou animací a skvělým výběrem natáčených předmětů (i když si stejně myslím, že Švankmajer by dokázal natočit ponuré a temné záběry i když by měl modelem týden starou půlku housky a jednoho mravence). (14.07.2014)

Jan Švankmajer se s odkazem k Poeovi vypořádal vskutku dokonale a neumím si představit lepší vystihnutí oné atmosféry, kterou jsem cítil nad povídkou. Corman sice adaptuje obstojně, ale nikdy z toho nevyjde ten pocit, který navozuje literární předloha. Jak sám Mistr řekl, kdyby se v tomto filmu jen na chvilku objevila jakákoli postava, celé by to šlo do háje. A měl pravdu! (FNR Písek 2009) (09.08.2009)