Příliš velká šance

Československý psychologický kriminální film, v němž nešťastnou náhodou vedoucí výzkumného oddělení P. Gabriel srazí autem desetiletého chlapce. Pachatel, jehož ztvárnil J. Kanyza, nedokáže unést vlastní vinu, ukryje tedy nebohou oběť v lese, pokouší se zahladit stopy a své provinění se snaží hodit na dvojici trampů, které přistihl, když se mu vloupali do chaty. Nepříjemnou komplikaci pro Gabriela představuje stopařka Olga (J. Jurištová), která inkriminovanou noc strávila s Kanyzou a postřehla nepatrný detail, díky němuž pochopila, že pachatelem je právě její milenec. Snímek je vyprávěn způsobem, kdy je pachatel ponechám svým výčitkám a zoufalství a práce kriminalistů je skryta v pozadí, navenek vychází pouze výsledky pátrání, jež jsou konfrontovány s pachatelem. Rameno spravedlnosti zde představuje pouze major Válek v podání R. Lukavského, jenž svým navenek milým jednáním s Gabrielem uměle potlačuje podezření a snižuje tak jeho neklid, ovšem pouze do té doby, než ho psychologicky dotlačí k tomu, aby se sám usvědčil. Právě díky upozaděné práci kriminalistů, má tak film silný psychologický charakter a ukazuje vnitřní myšlenkové pochody pachatele. Ve vedlejších rolích se objevili V. Zavřel a T. Juřička v rolích trampů, S. Bartošová jako Gabrielova bývalá žena. Snímek s patřičným napětím podle scénáře všestranného P. Schulhoffa natočil O. Fuka a zabývá se psychologií pachatele trestného činu, který se marně snaží zmást kriminalisty, s ohledem na obsazení mého oblíbeného J. Kanyzy a zajímavý a poutavý příběh hodnotí nadprůměrně. (21.04.2022)

Nečekaně povedený film. Není to ani tak čistokrevné krimi, ale drama obyčejného muže, který udělal osudnou chybu. Nezbývá mu nic jiného, než utíkat. Psychologie hlavní postavy je skvěle vykreslena a nemohu říci, že by snímku něco chybělo, co se týče propracovanosti příběhu. Sympatické civilní herecké výkony Jana Kanyzy, Julie Jurištové a Radovana Lukavského také posouvají film mezi nadprůměr nejen v detektivním žánru. (26.07.2006)

Na tomhle filmu není nic, co by výrazně rušilo, přesto zároveň nedokáže stoprocentně zaujmout. Nicméně jako psychologická sonda (spíše než kriminálka) je to zdařilé. Jako v typově podobném filmu ze stejné doby Muž na drátě, tak i tady se dosud řádný občan dostane na scestí, odkud není cesty zpět. A i když se hrdina ve zkratové situaci chová zbaběle a i zákeřně v zájmu zachování své kariéry, má pro něj divák pochopení. Scénáristicky je to vymyšlené nadmíru dobře, i když vrcholem napětí je zazvonění telefonu a každá sebeméně emočně vypjatá situace se řeší za pomoci cigarety. A za všech okolností kladný hlasatel morálky Radovan Lukavský je mírně šablonovitý, ale na to jsme zvyklí. (21.02.2009)

Tyhle starý český kriminálky maj v sobě nějaký kouzlo. O žádný světoborný dílo se teda nejedná, ale já mam ten film prostě rád. Kanyza je ve svý roli docela přesvědčivej a úplně jsem mu držel palce, aby se z toho vykroutil, i když stejně je asi každýmu celou dobu jasný, jak to dopadne. Jinak mi v paměti hlavně utkvěla ta příšerná písnička, co Kanyza poslouchal, když si to tak drtil ve svym Žígu, a dále Julie Jurištová se šílenejma brýlema. (21.11.2006)

„Víte, jen v jednom jsem se zmýlil. Čekal jsem, že...“ ...a to by byl vlastně spoiler, doříct to. Já jsem taky ve výsledku čekal cosi jiného. Nicméně československé kriminálky, nakolik bývají mnoha rozhleděnými filmovými fanoušky označované za neobjevné, tendenční a nanejvýš průměrné, měly pro mě vždycky zvláštní kouzlo silného napětí a psychologie... a tuto noc jsem si potvrdil, že tohle kouzlo pro mě vůbec stále nevyprchalo a funguje na mě pořád. Příliš velkou šanci jsem viděl poprvé a navzdory tomu, že nejde o horror, musím říct, že jsem se už dlouho u žádného filmu tolik nebál.... až to bylo silně nepříjemné, sledovat počínání hlavního tragického hrdiny, který vlivem jedné tragické události takto sešel z cesty... v atmosféře vytvořené tmou, neustálým napětím, kolem pustým lesem, psychologickým dusnem, svítící baterkou, temnou Hapkovou hudbu... brrr, už jen ten děsivý vnitřní prožitek při pohledu na TU reálnou hrůzu a krutou pravdu na zadním sedadle před nemocnicí, nakolik totálně převrátí psychiku hlavní postavy a odkloní člověka od původně férového uvažování směrem k sériově protizákonnému jednání. Zajímavé je i srovnání, jak čestně se pan doktor snaží řešit morální dilema ve své vědecké profesi, kdy mu přijde nefér okamžitě převzít výskum po jiném člověku, který na něm dělal spoustu let, a nakolik jiná tvář z něj vzejde po vhození do existenciální situace s podílem viny. Souhlasím s honajzem starším, že v tom filmu snad není zbytečné scény, nakolik se rozjezd zdá zdlouhavější a nijak objevný. Závěrečnou scénu, která zároveň posunula dlouhodobě ponurou atmosféru do poetičnosti, asi hned tak nevytěsním z paměti. Rád jsem si taky po čase připomněl Radovana Lukavského, výborného herce ve vedlejší postavě kriminalisty. Utkví i neotřelá titulní píseň zpívaná Petrem Hapkou v italštině! [90%] (23.04.2023)