Pupendo

Jak jinak - Polívka, Holubová, Dušek - rozdíl mezi tímto, a dalšími, jmenovanými herci obsazenými filmy, spatřuji pouze v tom, že zde více než kdy jindy nevnímám Máru, Márovou a Břečku, ale pořád Polívku, Holubovou a Duška, zdatně jim sekunduje afektovaná a přehrávající Cibulková. A k námětu - koho to ještě zajímá? (21.02.2009)

Scénář: Petr Jarchovský .. Marks, Engels, Beatles to není můj rytmus. Česká totalitní léta osmdesátá jsou mi opravdu vzdálená. Nemám tu dobu v oblibě, jak historicky tak i kinematograficky. Sice jsem se jejich počátkem narodil, ale kromě toho, že jsem chvíli učitelce říkal soudružko a z ničeho nic najednou paní, si nic nepamatuji. Přesto je Pupendo zábavné, zajímavé a jistým způsobem výstižně nudné. Herci a hudba taky v pořádku. Jediný problém má v tom se nějak pohnout dopředu, všechno plyne až zbytečně pozvolna, chvílemi se přešlapuje na místě a ledacos naznačeného pak líně odpluje a není dokončeno. Od Hřebejka spíše ten lepší-slabší kousek. (16.10.2007)

Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery. (07.09.2006)

Jan Hřebejk mě opět nezklamal (a z pohledu věcí, jež přišly poté, se ukázalo, že to bylo naposledy). Další výlet do naší národní minulosti přinesl zase jiný pohled než předchozí dva kousky. Dobře protřepaný mix zábavy a vážnějších témat zahraný osvědčenými herci a herečkami a opět hláškové scény, na které se nezapomene. Velmi odvážný výkon Vilmy Cibulkové, která se naštěstí nemá za co stydět a moje nejkrásnější filmová scéna roku 2003 - Nikola Pešková a Miro Žbiro... U mě naprostá tutovka. (20.01.2005)

Jana Hrebejka si vazim jako opravdu vyborneho rezisera, ktery so zalouzi respekt. Ovsem i mistre tesar se nekdy utne. Pupendo je naprosto NEPRESVEDCIVY radoby umelecky film, s umelymi hereckymi vykony. Jindy vytecny J.Dusek pusobi smesne a naprosto strojene, B.Polivka pusobi jako chodici zombie a rol mu absolutne nesedla. E.Holubova si udrzuje svuj kvalitni standart a jediny, koho muzu pochvalit je V.Cibulkova (navic mas pekny, i kdyz umely, telo Vilmo ;)). Namet je kapitola sama pro sebe - prominte, ale zakazka typu sochy Ribalka by dozajista nepripadla zakazanemu a nepohodlnemu umelci (navic film nedokazal poradne vyvsetlit, jak vlastne umelec-homeless predstavovany J.Pechou dokazal tuto zakazku sehnat). Scenar je mizerny a bez napadu, cele to pusobi spise jako lacina nahrazka Pelisku, ktera zapachem prilisnou snahou udelat film na Ceskyho lva. Pupendo je dukazem, ze prilisna snaha obcas zapusobi negativne. (06.09.2003)