Kolja

Jeden z vrcholových projektů devadesátých let. Jako důkaz může posloužit tolikrát zmiňovaný Oscar, který byl naprosto zasloužený. Po debilitách typu Byl jednou jeden polda nebo Nahota na prodej se ukázalo, že cesta úspěchu devadesátých let bude v něčem jiném (a díky bohu za to). Jediné, co by Vám (podle mně) mohlo vadit je přespřílišná sentimentalita celého příběhu, ale věřte, že i tou dostal Jan Svěrák Oscara. Tak už to hold chodí. (27.08.2005)

Film "Kolja" se mi líbil, i když ne tolik jak jsem si původně myslel. Scénáře Zdeňka Svěráka byly odjakživa pojem a i když tentokrát zabrousil do zcela jiného soudku, nemohu říci, že by byl špatný, ale ne dokonalý! Doba si žádá filmů o nepohodlných lidech minulého režimu a jeho "odvrácené strany" a ani já proti tomu nic nemám. Ale divil jsem se, že vždycky tolik neutrální a apolitický Zdeněk Svěrák sáhl do těchto vod. Ale naštěstí je to mistr oboru a dokázal z toho jemně vybrousit. Dojemné a sentimentální příběhy si rovněž žádá doba a zde se ani mistr Svěrák nedokázal vyhnout občas silné sladkobolnosti a nátlaku na city, ale opět v mezích. Jediné dokonalé složky filmu jsou civilní herecké výkony Zdeňka Svěráka a Andreje Chalimona (myslím, že právě kvůli němu film obdržel Oscara). Podtrženo sečteno - "Kolja" je velice dobrý film po všech stránkách, Oscara mu přeju, ale nikdy jsem mu nedokázal podlehnout. Jana Svěráka si vážím, umí skvěle točit, ale pokud se mě někdo zeptá, co od něho bych mu mohl doporučit, pak jediným filmem, kterých bych mu bezvýhradně doporučil je "Obecná škola". 80%. (17.08.2008)

Přehrávající a celkově nevěrohodný Táborský má naštěstí tak drobnou roli, že nedovede výsledný dojem takřka vůbec ovlivnit. A výsledkem je pěkný, neurážlivě sentimentální film, natočený podle tradičního schématu, které nemůže selhat. A to prosím není výtka, jen pouhé konstatování, proč podle mne nejde o nějakou filmovou superbombu. Vyčítám jen toho Táborského :-) (17.08.2007)

"And the Oscar goes to ... Kolya! " O téhle větě se jistě Janu a Zdeňku Svěrákovým zdálo už během psaní scénáře a vlastního natáčení. Přípravy na film byly veliké, zákulisní informace hovořily o skutečné bombě a výsledná podoba filmu nadchla milióny diváků nejen u nás. Hlubokce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží. A my můžeme jen doufat, že se Janu Svěrákovi a jeho otci podaří ještě nějaký podobný "zásah", třeba i s žánrově poněkud odlišným filmem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty. (29.08.2002)

V bohatých dějinách českého filmu mám tento usazený pevně "na bedně", a to možná už natrvalo. Scénář přímo tryskající silnými emocemi, přesný Jan Svěrák za kamerou a jeho otec Zdeněk ve své nejlepší roli. To je něco, čemu ostatní snímky na předávání Oscarů prostě nemohly konkurovat. Nezapomenutelné dílo. (15.06.2012)