Operace mé dcery

Příliš socialistické, příliš nomenklaturní, příliš normalizační, příliš přikrášlené, ale teď vážně. Jde o pravdivý příběh, který ukazuje slušnou úroveň tehdejšího Československého zdravotnictví se skutečným příběhem o kterém se dokonce psalo v tehdejším tisku. Nehodnotím smutný příběh, ale velmi dobrou úroveň snímku. (20.10.2013)

Vizual vypada spis sedmdesatkovy nez na rok 1986, a o zadny scenaristicky ani herecky zazrak se nejedna. Zname drama, vhodnejsi spis na propsene sobotni odpoledne nez do "primetimu"... Presto si nemyslim, ze je nejaky zasadni duvod udelovat mene nez prumer. P.S.: a jeden postreh ktery me trosku drazdil...vsimli jste si, ze Sulcova byla porad nalicena? V nemocnici? Ve vaznem stavu? Nemyslim... :) (11.04.2015)

Trestuhodně promarněný film. Ačkoliv je zápletka na úrovni jednoho dílu Ordinace v růžové zahradě, správným uchopením to mohlo dopadnou skutečně nezapomenutelně. Herecky nezvládnuté nejen ze strany nepochopitelně předabovaného Harapese, ale i třeba od Jany Šulcové. Z pohledu diváka se film dvakrát láme. Úvodní pasáž s rogaly a přestavování rodinné situace je možná trochu nudný, ale bavil mě. Okamžikem nehody přichází lékařská pasáž, která je asi nejlepší částí filmu, má výbornou atmosféru i spád (i díky Kodetovi a Kačerovi) a končí někde kolem místa, kde se Michal Pavlata jde s pugétem karafiátů podívat na Pepu. Tam ve změti zbytečných flashbacků herci úplně ztrácejí půdu pod nohama a film bředne až k happy endu, který je sladký jako úsměv Kláry Pollertové. Právě ve třetí části ztrácí Operace mé dcery téměř vše, co se v prvních dvou povedlo vybudovat. Škoda. (31.08.2017)

Rozhodná chvíle. Žít nebo zemřít? Zapomenout a odpustit? Zahodit všechno, co ještě nedávno mělo smysl? Stejnojmenný román Stanislava Rudolfa nabízí zamyšlení nad tím, co všechno je člověk schopen obětovat, aby zachránil život druhých a ukazuje, že hranice mezi dobrem a zlem není tak zřetelná, jak si myslíme. Bohužel, film utrpěl povážlivé trhliny, když byl do hlavní role angažován Vlastimil Harapes (proč ne rovnou František Němec?) a jeho hysterický styl. Zvýraznění některých nežádoucích – komických – prvků (postavy Jiřího Kodeta, Dagmar Čárové a Michala Pavlaty) filmu spíše uškodilo. Ovšem způsob, jakým byla zachycena obětavá a namáhavá práce lékařů, vesměs špičkových odborníků tehdy stále socialistického zdravotnictví, zasluhuje bezvýhradnou pozornost a úctu. (08.08.2019)

Jeden ze zástupců lékařského žánru u filmů té doby, který mi však přišel tak nějak nevěrohodně natočený, zvláště pátrání po skutečném otci, a po pravdě řečeno, i když byla Klára Pollertová tehdy mokrým snem mnoha dospívajících chlapců, tady hraje hodně mizerně. Dobrá je atmosféra, hudba, kamera, ale scénář mi přijde poněkud skokový (skok sem, skok tam, chvíli dobrá scéna, a jindy mizerná). (30.12.2014)