Operace mé dcery

Na předlohu Stanislava Rudolfa si velmi dobře vzpomínám. Někdy během puberty jsem ji vylovil z rodinné knihovny, začal ji číst a celý den ji neodložil. Kvůli / díky příběhu mladé dívky na mě ohromně zapůsobila a o některých krvavých situacích se mi zdálo tak intenzivně, že jsem od té doby žádnou další Rudolfovu knihu do rukou nevzal. Ale prý můžu být klidný, o nic jsem nepřišel. Film se mi líbil s jednou jedinou, ovšem celkem podstatnou výhradou, a tou je obsazení hlavní role. Vlastimil Harapes by zkrátka neměl hrát nic jiného než bezcharakterní slizké vykuky, protože ty jediné jsem mu schopný věřit. Jo, takhle obsadit třeba Františka Němce, to by byla úplně jiná káva... Škoda. Jinak jsem byl ale spokojený, obzvlášť se mi líbilo charismatické doktorské duo Jan Kačer a Jiří Kodet. Tři a půl. (20.10.2013)

Příliš socialistické, příliš nomenklaturní, příliš normalizační, příliš přikrášlené, ale teď vážně. Jde o pravdivý příběh, který ukazuje slušnou úroveň tehdejšího Československého zdravotnictví se skutečným příběhem o kterém se dokonce psalo v tehdejším tisku. Nehodnotím smutný příběh, ale velmi dobrou úroveň snímku. (20.10.2013)

Operaci mé dcery beru jako dvojče filmu Den pro mou lásku, ale mnohem propracovanější a dějově plnější. Příběh s až detektivní zápletkou o hledání příčiny jedné nelehké životní situace. Tato hezká záležitost nám říká, že srdce, cit a láska k dítěti jsou víc, než jen prostá biologická identita. Závěrem musím připomenout melancholickou Hapkovu klasiku, co mne vždy příjemně oblaží. (20.10.2013)

Stanislav Rudolf si za to může sám, neměl neherce Harapese chtít do hlavní role, nemusel mu zpackat skvělý scénář. Bohužel Šulcová se, snad z kolegiality, k baletnímu mistru přidala a předvedla svůj zřejmě nejhorší herecký výkon. Vše kompenzují skvěle obsazené a tudíž i zahrané role lékařů. Mou osobní třešničkou na dortu je rozbitý ret největšího filmového slizouna Jana Přeučila, na tuto scénu bych se vydržela dívat hodně dlouho a tak ode mě dostává svoji samostatnou hvězdičku. (18.08.2018)

Jeden ze zástupců lékařského žánru u filmů té doby, který mi však přišel tak nějak nevěrohodně natočený, zvláště pátrání po skutečném otci, a po pravdě řečeno, i když byla Klára Pollertová tehdy mokrým snem mnoha dospívajících chlapců, tady hraje hodně mizerně. Dobrá je atmosféra, hudba, kamera, ale scénář mi přijde poněkud skokový (skok sem, skok tam, chvíli dobrá scéna, a jindy mizerná). (30.12.2014)