Želvy Ninja: Mutantí chaos

Je to svěží, je to vtipný a je to COOL! Každý by řekl, že příběh mutantích želv je už zcela „podojen" ale jak to vypadá, tak pár způsobů ještě zbylo a vypadá to na pěkně rozdané karty. Art-style je neskutečně hravý a utržený ze řetězu, který jde nečekaně ve stopách Soňáckýho Spider-Verse. Nečekal jsem, že to bude takový draiv a bude to odsejpat, jak má. (07.03.2024)

Darebácká neuspořádaná kresba a přidrzlý humor slušící puberťákům, což tyhle 4 želvičky rozhodně jsou. V některých scénách se „zlými“ mutanty se podařilo vytvořit i atmosféru strachu. Takže jo, solidní animák, který není tupý ani podbízivý. SHRNUTÍ: Kdyby si Frankensteinovo monstrum dokázalo udělat kamarády, mohlo to nejenom s ním dopadnout mnohem líp. (03.11.2023)

Jaaaaaj, cowabunga! Rozbieha sa to pomaly. Myslel som, že ma to neosloví a pozriem si to len z povinnosti, lebo mi v 90. rokoch rodičia kupovali samolepkové albumy, komiksy, plagátové komiksy, žuvačky s tetovačkami, pozeral som kreslený seriál a chodil do kina na hrané celovečeráky. Niektoré nápady boli divné, napr. Splinter je upozadený, ale kompenzuje to nápaditou akciou. Scenáru veľa dáva, že je to istým spôsobom prequel, takže niektoré veci známe z budúcna sa ešte len tu viac, tu menej nápadne formujú. Prípadne je všetko je úplne inak (takže Splinter bol ozaj “len“ krysa). Vďaka tomu je scenár nepredvídateľný, napr. vo finále sa z toho nečakane stane nepravdepodobná megatímovka. Niektoré momenty sú dokonca v úplnom rozpore s tým, čo poznáme z komiksov. To pre niekoho bude svätokrádež, pre mňa to bolo nečakané a teda originálne. Postupne to s pribúdajúcimi minútami nabralo na obrátkach, ale napriek dynamickému a dokonca miestami až dojemnému finále a fajn koncovke tomu neviem s čistým svedomím dať až 4*. Každopádne ďakujem ti, Seth Rogen. Vôbec som ti nedôveroval, ale napokon si mi sprostredkoval relatívne báječný návrat do detstva (avšak s viacerými zakopnutiami). Paradoxne, tvorcovia (minimálne po vizuálnej stránke) neodkazujú ani tak na deväťdesiatkovú poteiku, ako skôr na undergroundovejšie začiatky nindža korytnačiek, ktoré pri svojom zrode Eastmanom a Lairdom v 80. rokoch boli predsa len menej naleštené a určené odrastenejšiemu (teda nie vyložene detského) čitateľovi. „Hovoril som vám to! Podoja vás.“ (05.03.2024)

Mám to sice z druhé ruky, protože jsem se jim doposud úspěšně vyhýbal, nicméně co vím, tak hrané, či vizuálně revidované verze dospívajících ninja želviček trpěly vždy zkrátka na to, že, nehledě na všechny motivy o tom, jak jsme vlastně všichni ve výsledku stejní (kreténi), tak převod okrunýřovaných strunatců do antropomorfizované podoby a následně je vybavit ninja schopnostmi a charakterem nezvedených teenagerských fracků prostě působí strašidelně a groteskně. Tato poslední snaha o aktualizaci tohoto 80s/90s dětského fenoménu (ano, jsem též vinen) si s tímto problémem snaží poradit tak, že v jeho světě je groteskní všechno a všichni, takže ty hnusný mutanti tam tak nějak přirozeně zapadají. Jedinou výjimkou je April O'Neil, což mi přijde vtipně zcestné, protože ta zde má zastupovat svojí uvědomělou, zapálenou středoškolskou outsiderkou hned několik ostrakizovaných menšin zároveň, protože je míšenkou mezi asiatkou a afroameričankou, je výrazné postavy a ještě levák, přičemž ale jako jediná osoba ve filmu není nijak stylizovaně disfigurovaná, takže všechny tyto její "odchylky od normálu" působí paradoxně jako disfigurace. A to je přesně ta past do který se snadno spadne, když se pět scénáristů a bůhví kolik lidí do toho ve výsledku ještě kecalo, snaží spatlat dohromady odpoutaný, divoký frackovský scénář, ale zároveň být uvědomněle progresivní. Mutant Mayhem se snaží aktualizovat nindží želvy do současného teen úzu, zachovat jim přitom jejich pouliční špinavost a mluvit řečí dnešních středoškoláků. A tady působí jak Steve Buscemi se skateboardem na rameni a tričkem "Rock Band", protože je naprosto zřejmé, že tohle psali lidi, kteří vyrůstali v úplně jiné době než je ta současná a o dnešních dospívajících mají šajn tak možná v rámci svých předsudků když projíždějí autem kolem nějaké střední školy. Scénář tak je takovou nesypatickou kombinací neustálého popkulturního odkazování v neurotickém vtípkování ala druhý Deadpool s takovou tou vožvejkanou progresivní dušínovinou. Oba tyhle přístupy se navzájem bohužel nijak neobohatí ani nevykrátí, jenom jsou o to více otravný. A největší škoda to je proto, že ten film vypadá NAPROSTO FANTASTICKY!!! a Reznor s Rossem se tady dost urvali ze řetězu a přišli se svým snad nejtvrdším soundtrackem vůbec. Absolutně nechápu. (04.11.2023)

Ze začátku jsem to nenáviděl.. Ta vizuální, jakože cool, stylizace byla moc na sílu, retrospektivy do želváckého originu byly jaksi jalové, celé to působilo jako něco co jsem už viděl jindy a lepší.. Pak se ale začalo ukazovat, že to má fajn živé dialogy, které postavy navzájem stmelují tou potřebnou chemií.. začalo to šlapat, v průběhu to dostávalo tempo, příběh (jakkoliv jednoduchý a vlastně už po dvacáté zrecyklovaný) se stočil do směru který mi hodně sednul, ukázalo se, že to má chytlavej soundtrack a u parádního kaiju finále jsem si už jen chrochtal spokojeností.. Moje nejoblíbenější želvácká variace je sice pořád ta seriálová z roku 2012, ale jsem fakt rád, že i dnes, tohle někdo dokáže uchopit správně a ani další generace nebude ochuzena o kult mého mládí. (20.04.2024)