Ztracené město

Nádherný celovečerní debut Andyho Garcii. Překrásný film s překrásnými lokacemi a vynikajícími hereckými výkony, za kterými stojí "elita" Hollywoodu, v čele s Oskarovým Andym Garciem (jeho výkon bych klidně zlatou soškou ocenil), charakterním Dustinem Hoffmanem a minimalistickým a stále lepším Billem Murrayem. Film je opravdu dlouhý a některým může připadat nudný, mně se líbil moc. Sice ve třetí čtvrtině neuvěřitelně šíleně hraje na city, ale vše kompenzuje herecký projev A. Garcii, který vévodí celému svému dílu. Nezklamal jako herec a už vůbec ne jako režisér. Hudební stránka je příjemná na poslech stejně, jako je vizuál příjemný pro oči. Tohle skloubení se také povedlo a já jsem rád za to, že jsem mohl takový film vidět. (03.12.2006)

Tenhle film si nejvic uzije clovek, kterej ma Kubu rad, pripadne se o ni zajima nebo tam byl. Ja nejsem ani jedno z toho, pamatuju si akorat nedavnou prisernost Che od Soderbergha a ze Sadam kouri pero Satanovi v pekle. Z toho duvodu jsem se nijak zvlast nebavil. Film ma totiz znacne prehnanejch 140 minut a vetsinu casu z toho vyplnujou zabery na pekny mista na Kube, tancujici, na neco hrajici a zpivajici lidi. Coz sice dodava fajn atmosferu, ale po case se to omrzi. Jeste, ze tu je dramatictejsi linie o Batistovi, revoluci a nastupu Fidela. Tim je aspon zadelano na jakys takys napeti, par silnejch scen a slusnej pribeh o majiteli klubu, kteryho doba tak trochu semlela a znicila mu rodinu. Na Garciovi je videt, ze se fakt snazil, jak herecky, tak rezijne a oboje se mu dari, obzvlast vzhledem k tomu, ze je to jeho prvni rezijni pocin. Z ostatnich stoji za zminku malicka role Hoffmana, ktera ale nakonec tak trochu vysumi do ztracena a pak vtipna role Murraye v roli komika, kterej se vetsinou poflakuje u Garcii v kancelari a sem tam hodi nejakou slusnou hlasku. To, ze smysl pritomnosti tyhle postavy mi jaksi unika je druha vec. Takze jak ohodnotit, na jednu stranu fakt pekne natoceny se slusnou atmosferou a par napinavejma momentama, na druhou stranu, pro cloveka, kteryho Kuba nezajima, tak trochu zbytecnej film a to jsem si ze zacatku rikal, ze to vzdalene pripomina Kmotra. (02.08.2009)

Legend of The Fall s menším rozpočtem, zasazená o cca 50 let později, do doby převratu na Kubě. Do doby, kde spousta lidí ztratilo množství ideálů o svobodném, nezávislém a demokratickém státu. Jedním z nich je i postava Andy Garcii, který se mimo hlavní role zhostil ještě hudby a režie. Že je to pro něj látka a příběh nesmírně osobní je cítit z prvních záběrů. Čarokrásná Havana, spousta typické hudby, kluby, pláže atd. Je tam toho hodně, navíc s přijemným zrnitým obrazem přpomínající retro vypalovačky minulého století. Samozřejmě je Andy primárně herec, takže některé dramatické pasáže se mu nedaří úplně precizně uchopit, to ovšem nic nemění na faktu, že za vidění tahle rodinná sága rozhodně stojí. Je historicky docela věrohodná a i suchar musí vídět nadšení, s jakým Garcia svůj filmový sen realizuje. (05.11.2017)

Vůně doutníku, zpocených košil a kubánské ohnivosti je z tohoto filmu cítit na sto honů. Garcia se herecky i režijně překonal, asi proto, že si tímto filmem splnil sen návratu ke kořenům. Povedla se mu i hudba, která asi nebude moct soutěžit s Buena Vista Social Club, ale i tak zůstává hodně nadprůměrná. Začátek je snad až příliš rozvleklý a nevyvážený, ale od druhé 1/2 jde film víc pod povrch a zcela pohltí. Hodně tak připomíná velkolepé tragédie jako třeba "Gone with the Wind". (21.07.2006)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)