Dealer

„Když přijdu, není doma nebo říká, že příště.“ - „Musíš je sledovat 24 hodin denně. A furt jim to připomínat. Jako ten Turek. Udělal chybu, že Milovi dlužil 30 táců. Musel jsem tam jít. Nejdřív jsem ho slušně požádal. Nakonec jsem na něj musel s nožem. Bodnul jsem ho do kolena. Bodnul jsem ho a celý koleno mu vypadlo. Často si říkám, že bych radši dělal něco jinýho.“ Jenže zatím Radovan ubližuje lidem, co neplatí, a Frankův dluh se prohlubuje…Hlavní hrdinové Frank a Tonny, okázale primitivní frajírci, si žijí vcelku bezstarostný život z prodeje drog. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. A divák tuší, že se těm 2 může snadno stát, že si ukrojí až příliš velký krajíc. Což se díky školácké chybě potvrdí. Film pak dostane novou šťávu, postupně nabírá solidní grády a stejně tak začne přibývat napětí. A mohlo by ho být ještě víc, kdyby divák k hlavním hrdinům cítil o něco větší sounáležitost, což není tak snadné. Naštěstí Bodnia i Mikkelsen jsou ve svých rolích dost odzbrojující. Otevřený konec navíc nabízí příslib v podobě pokračování, 1. dílu dám slušné 4*. (10.09.2014)

Drsné. Syrové. Nemilosrdní. Sehrané a snímané se silnou dávkou autenticity. Ufff... Někteří severští filmaři se vážně s ničím nepářou, jak to vidět i zde. Od počátku jsem byl vtažen do realistické atmosféry dosažené ruční kamerou a zároveň atraktivního dění s neustálým napětím. Ač ono napětí zde někdy nevychází přímo z gradaci zápletky, prakticky neustále se odvíjí z depresivních pocitů, věčné nervozity a strastiplných situací hlavního antihrdiny Franka. Z počátečního nadšení ze skvělého a hutného thrilleru jsem se postupně dostával do fáze menšího šoku a pocitů odpudivosti z vybraných scén či nekonečných dialogů o pervezních koníčcích dealerů, aby mě film v závěrečné třetině hodil do totální úzkosti a stále závratněji zesiloval skličující depresi. Děsivý obraz společnosti v partě mužů, kteří veškerý smysl života zúžili na drogy, prachy, mejdan a sex, propolouvá v obraz psychologický s ukázkou pravidelné destruktivní proměny člověka uprostřed pasti drogového podsvětí, zčásti v cynickou zrůdu, zčásti v oběť marně toužící po úniku. Dodávám, že rovněž snadného úniku nebylo ani pro mě, když mě film po celý čas tak pohltil a vkrádal se mi pod kůži daleko víc, než bych si vzhledem k tématu přál. V posledních 15ti minutách se celý ten kruh úzkosti, cyklicky nekonečných dluhů a problémů a vrcholící brutality roztočil tak závratně, že jsem raději začal občas koukat po bytě i mimo obrazovku, abych u toho úplně nesešílel. Kim Bodnia, kterého jsem viděl teprve podruhé (po komedii V Číně jedí psy), ztvárnil ústřední roli excelentně a zároveň v sobě má charisma, kterým dokáže film táhnout. Za tak pohltivý sugestivní zážitek a zajímavě ztvárněnou hlavní postavu, která ve mě budila už z podstaty odpor, ale občas i sympatie a jindy až lítost, hodnotím film i přes kus hořkosti pozitivně. [85%] (07.11.2022)

surový drogový dánsky akčný film točený dokumentárnym štýlom/kamerou na 35 mm ako debut "divokého" mladého autora, ktorého vykopli za akýsi "priestupok" z NYU, natočený na základe jeho krátkometrážneho predošlého filmu. stupňujúce nepätie, dusivá atmosféra, nebezpečné figúrky a všetko spejúce do nvyhnutného otvoreného konca. špina ulice a čistota kokaínu sa tu miešajú a vytvárajú drsný nočný koktejl. (11.09.2010)

Velmi jednoduché, úderné a perfektně vygradované drama, mapující jeden "špatný" týden dealera Franka. Z počátku pomalý rozjezd s nepříliš chytlavými dialogy. Postavy nejsou moc sympatické, všechno hajzlíci, spodina, kterou by člověk nechtěl poznat. Film dokáže zapůsobit svojí autenticitou, bez žádných hollywoodských klišé a především od "středy" začíná houstnout až do otevřeného závěru.......7/10 (12.03.2017)

Tak to bylo drsný... Dokonale realistický pohled na svět drogového "maloobchodu", kterému nechybí hutná atmosféra a naprosto věrohodné civilní herecké výkony. Stres a násilí (byť jeho zobrazení není přehnaně naturalistické a leckdy se odehrává mimo záběr) jsou všudypřítomné a celý příběh celkem logicky spěje k neodvratnému konci, který korunuje dílo přestože je jenom naznačen. Suma sumárum bezvadná ilustrace pořekadla "když se něco může posrat, tak se to taky posere". (25.05.2010)