Dealer

Jako bych se první hodinu brodil někde ve fekáliích a na posledních 25 minut někdo proměnil hovna ve zlato. Ze začátku hlavní hrdina pobíhá od ničeho k ničemu. Hodně se žvaní o dost nezajímavých sexuálních zážitcích a dalších banalitách. Je opravdu škoda, když někdo podobným způsobem zprasí dialogy, na kterých je film postaven. Jednotlivé postavy byly docela zajímavé. Do momentu, než se konečně něco posralo, se ovšem nedalo mluvit o ději. Bohužel nepatřím mezi diváky, které ze všeho nejvíce milují dívání se na "nic", tudíž jsem se opravdu vydatně nudil. Můj zážitek zachránily závěrečné dva dny, kdy hlavnímu hrdinovi šlo opravdu o holý zadek a měl během dvou dnů sehnat velice vydatný obnos peněz. Pevně doufám, že ve stejném duchu jako tento díl skončil, ten následný naváže. Potom by se moje hodnocení mohlo vyšplhat hodně vysoko. Tohoto předskokana vidím na lepší dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel kulyk. (25.03.2017)

„Když přijdu, není doma nebo říká, že příště.“ - „Musíš je sledovat 24 hodin denně. A furt jim to připomínat. Jako ten Turek. Udělal chybu, že Milovi dlužil 30 táců. Musel jsem tam jít. Nejdřív jsem ho slušně požádal. Nakonec jsem na něj musel s nožem. Bodnul jsem ho do kolena. Bodnul jsem ho a celý koleno mu vypadlo. Často si říkám, že bych radši dělal něco jinýho.“ Jenže zatím Radovan ubližuje lidem, co neplatí, a Frankův dluh se prohlubuje…Hlavní hrdinové Frank a Tonny, okázale primitivní frajírci, si žijí vcelku bezstarostný život z prodeje drog. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. A divák tuší, že se těm 2 může snadno stát, že si ukrojí až příliš velký krajíc. Což se díky školácké chybě potvrdí. Film pak dostane novou šťávu, postupně nabírá solidní grády a stejně tak začne přibývat napětí. A mohlo by ho být ještě víc, kdyby divák k hlavním hrdinům cítil o něco větší sounáležitost, což není tak snadné. Naštěstí Bodnia i Mikkelsen jsou ve svých rolích dost odzbrojující. Otevřený konec navíc nabízí příslib v podobě pokračování, 1. dílu dám slušné 4*. (10.09.2014)

Už (a především) tenkrát napoprvé se do toho Nicolas zaRefnul fest. Pokud bych si měl po básnicku popustit uzdičku, tak v ,,obsahu" znázorněný děj zkrášlují momenty zločinecké nevinnosti prokládané absurdní krutostí, rozklad osobnosti krys, zahnaných do kouta a trhajících tělíčka souputnic, idealizovaný pohled na společnost, poskytnutý skrz faktickou neschopnost smysluplně konat v případě dánské policie... Kouzelné srovnání rozsahu hereckého umění Bodnii přináší pohled na Franka pár dní poté, co si jeden z nostalgie zopakoval Most a jeho Rohdeho. Potěší i pohled na rozjíždějícího se Madse v jeho prvním dlouháčku a v době, kdy si ještě mohl dovolit hrát vyfetlé skynhýdky. Suma sumárum - povinná výbava každého cinemafílka. (23.02.2017)

Dluhová spirála, balkánští věřitelé a igelit na podlaze, aneb náročný týden dealera se závazkem u kulinářského strejdy Mila a jeho vlídného asistenta v pršiplášti.. Refn, inspirovaný filmy Cannibal Holocaust či Bitva o Alžír, vsadil na všeobjímající autenticitu. Z blízka zabírající kamera, kdy si divák při dialozích připadá jak na tenise, zanevření na institut kladné postavy, mimoděk působící násilí. Zvědavost vás nutí si k tomu světu přičichnout, zdravý rozum držet se dál.. (05.10.2015)

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)