Divoká planeta

Slovy Varla Frištenského: "Bylo to sice hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát..." Divoká planeta je zvláštní. Zkoušel jsem se na ni dívat třikrát, ale pokaždé jsem zhruba po čtvrthodině usnul. Dnes ne, film jsem vydržel, ale musím říct... Nic extra to není. Líbila se mi hlavní myšlenka ochočených a divokých lidí a toho, kdy se z "mírumilovných" tvorů stávají úplně jiní, kteří se násilí neštítí. Ale to bylo (kromě dabingu) asi tak všechno. Animace mi připadá zastaralá (a přitom o mnohem starších snímcích, než je Divoká planeta, se to říct nedá), podání příběhu a dialogy děsně suché, bez emocí, závěrečná čtvrthodina podivně prázdná, ačkoliv měla být nejspíš dramatická. Je to tak na dvě a půl hvězdy, ale zaokrouhluji nahoru - čistě z úcty k českým tvůrcům, kteří se před lety ještě nebáli být originální a vyzkoušeli natočit "něco jiného". (24.07.2010)

Každá planeta, kteoru navštívil Ládínek Smolík se svým psem Zorem, byla promyšlenější a konzistentnější a její povaha, role, ekologie i osídlení hrálo promyšlenou úlohu v příběhu! Tady je každá scéna a každá nová informace nekompatibilní s ostatními, příběh se odvíjí jako sled výkřiků a hesel bez scelující paměti, alzheimerovský. Neexistuje nic jako vnitřní logika a sledovatelné odvíjení děje, ale každá scéna se dá naopak dourčit zvně, pomocí existujících filosofií, ideologií, syžetů a představitelných poruch soustředění, jimiž tvůrcové evidentně trpěli, nebo z nich alespoň podezírali diváky. Otázky, které nutně vyvstávají, jako např. kde se vůbec lidé na oné planetě Drágů vzali, jsou nejen nezodpovězené, ale především nedovoditelné, protože nekonzistentní děj jakoukoli možmost vysvětlení předem popírá. za odměnu, že jsem ten škvár přetrpěla, se podívám na pět dílů Ládínka za sebou. (19.01.2014)

Freud by měl z tohodle animáku radost. Vztah mezi id, egem (lidé) a superegem (mimozemšťani), potlačovaná sexualita jež musí být ve skrytosti pravidelně vybíjena (mimozemská tančírna), hromada hmot, blobů, tvarů a patvarů připomínající rozmnožovací ústrojí či pohlavní akt, etc. Musí se nechat, že se na to hezky kouká, psychoanalytická rovina je zajímavá, ale celkově mě k plnému počtu pěti hvězd něco chybí. Možná mi zážitek kazila určitá monotematičnost symbolů, také jsem byl dost otrávený z příšerné funky hudby, která vůbec neodpovídala celkové atmosféře a navíc mne příliš nepovzbuzovala ani pochmurná bezvýchodnost, kterou autoři přiřkli jak lidskému pokolení, tak (zdánlivě) duchovně vyspělejším emzákům. Nicméně z hlediska výtvarného opravdu originální podívaná. (12.02.2018)

Viděno v kině kdysi, asi v r. 1974. Dojem byl úchvatný, něco takového jsem do té doby neviděl. Díky tomuto filmu jsem objevil Rolanda Topora. A chtěl bych tento film vidět znovu. Ukázky na YouTube jsou stále lákavé. Přidáno 21. 2. 10. Konečně jsem tento film viděl znovu a musím potvrdit 5*. Tentokrát paměť nelhala. Opravdový skvost. (02.01.2010)

Tvrzení některých komentátorů, že neznají kvalitní český či československý animovaný film, působí jako zjevení z jiného světa. Od legendární VZPOURY HRAČEK Hermíny Týrlové či Trnkova ŠPALÍČKU, STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH nebo DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA nemluvě o klasickém Hofmanově STVOŘENÍ SVĚTA platí, že jsme ve druhé polovině minulého století byli naopak jeho velmocí. PLANETA, která mi v lecčem připomíná neméně legendárního KRABATA, je hluboce humanistickou sci-fi v čistě čapkovském duchu, jež jakoby předjala - myšlenkově hlouběji a umělecky propracovaněji - o čtyřicet let AVATARa. Ekologický prvek filmu - myšlenka, že člověk nemusí být vždy domnělým vládcem přírody - je tu využita k hlubokému, působivému pohledu na jednu ze základních existenciálních otázek lidstva, vlastně našeho druhu HOMO SAPIENS. Její multikuturalistické vyznění, zdůraznění koexistence jako nejen jediné možné formy soužití, ale také jako způsobů vzájemného prospěšného obohacování, je nesporně nadčasová. Stejně nadčasový je i tento film pozdního Pražského jara. (22.05.2010)