L'ultimo treno della notte

Hororový subžánr exploitation je asi vůbec ta nejkrutější a nejsurovější odnož hororu. Bezbranné oběti jsou vydány napospas sadistickým násilníkům bez jakýchkoli skrupulí. Většinou jsou to ty nejhorší odpady, ale i mezi těmito dílky se sem tam najde kvalitnější snímek jako například právě napínavý a brutální Night Train Murders, který nemilosrdně útočí na divákovy nejnižší pudy ve zručné režii Aldo Lada, s dobrými hereckými výkony a hudbou Ennia Morriconeho s ústředním motivem na foukací harmoniku. Podotýkám, že LAST HOUSE ON THE LEFT jsem neviděl, takže s ničím nesrovnávám. (25.12.2005)

Filmařsky lépe zvládnutý Last House on the Left. Začátek je přímo neskutečně pomalý, ale následné dění v nočním vlaku už má šanci zaujmout. To týrání zde není nijak přehnané, působí reálně, a právě proto má docela sílu. Pohled na fyzické mučení na obrazovce snesu, ale jakmile mám sledovat patnáctiminutovou psychickou tyranii, tak nastává problém. Jako opravdu si ten film znovu nepustím, nemůžu říct, že se mi líbil, ale minimálně tři hvězdy si zaslouží. (29.10.2008)

Že sa jedná o totálnu vykrádačku Bergmanovho Jungfrukällan (1960) mi zas tak moc nevadilo. Problém je v tom, že Aldo Lado nedokázal do známeho príbehu vložiť niečo osobité, čo by ho v konečnom dôsledku ozvláštnilo a oživilo (vlak neberiem ako zmenu). Vianočné pozadie sviatkov, počas ktorých dvojica mladých dievčat (Margaret a Lisa) cestuje vlakom do Talianska za príbuznými, malo za účel asi iba zvýraznenie kontrastu medzi príjemnými a desivými momentkami krátkeho osudu cestovateliek. Stiesnený manévrovací priestor vlaku a jeho kupé si vyžiadal svoju daň hlavne na samotnom záujme o film. Jednotvárne, mdlé a nezáživné spracovanie, ktoré sa v žiadnom prípade nemôže rovnať Cravenovej verzii The Last House on the Left (1972) aj keď na ňu hlavne z reklamných dôvodov upozorňuje. Jedná sa o vyslovene nudnú participáciu! L'ultimo treno della notte by som radšej nezrovnával moc s inými žánrovými kolegami (okrem teda s príbehovými modifikáciami). Nie je totiž moc čo porovnávať. ### L'ultimo treno della notte sa prekvapujúco dostalo vo Veľkej Británii aj na zoznam tzv. Video nasties a to potom, ako mu bol v roku 1976 odmietnutý oficiálny certifikát BBFC pre kino release. Uncut verzia filmu sa v UK dočkala vydania až v roku 2008 pod názvom “Night Train Murders“ (Rated:18). (Videná táto Uncut verzia). (11.08.2009)

Asi si netreba nahovárať, že nejde o trash s množstvom wtf scén, ale pokiaľ máte slabosť pre filmy odohrávajúce sa z polovice vo vlakoch, tak ide bezpodmienečne o nutnosť. Ani nevadí, že posolstvo/á sú nám cpané do hlavy prostredníctvom filozofických rečí pri večeri nóbl skupinky. A to najmä preto, že paralelný a zároveň asociatívny strih je perfektný a film je aj skvele vypointovaný, respektíve keď si uvedomíte, kto ostane nažive a čo z toho vyplýva. Na gore zábery zabudnite, o nich tento triler nie je. (30.06.2022)

Od tohoto taliánského shocksploitation filmu jsem čekal opravdu hodně, zvláště pak když jde vždy o nějakou tu předělávku kultovního filmu (jako třeba v tomto případě zcela evidentní inspirace "Rape and Revenge" flickem "Last House on the Left", kořeny však jdou ještě hlouběji do historie až k Bergmanovskému "Jungfrukällan", a nutno říct že tato verze se celkem povedla, v některých směrech Cravenův snímek dokonce předčí v násilí a krvi však ne! Nakonec velké očekávání se nenaplnilo a já byl trochu zklamán. Dá se říct že prvních cca 50. typicky melodramatických minut bylo téměř nekonečných a o ničem, hodně se tu kecalo a připravovalo na to co přijde, docela jsem se nudil a říkal si kdy už sakra něco přijde a za chvíli to přišlo, poslední cca půl hodinka konečně naplno naplnila mé toužebně velké původní očekávání (došlo na ohavnosti, sleazy, přišlo znásilnění, dvojitá vražda, resp. jedna sebevražda se zoufalství). Atmosféra ve vlaku byla temná, děsivá, napjatá, bezútěšná a velmi klaustrofobická, pomstychtivé finále dobře vygradované a překvapivě krvavé, vzájemně prolínající se kontrasty scén (napětí ve vlaku a vánoční posezení) se také povedly, osudové a parádní (dobrá myšlenka) je i náhodné setkání dvou násilníků s rodiči z jedné ze zavražděných dívek, ale maník Bucci mě zas tolik nepřesvědčil, strach jsem z něj určitě neměl, tak jak třeba z Hesse, ten druhej zfetovanej magor, foukající stále na harmoniku, která vždy signalizovala nebezpečí, byl přeci jen o něco nebezpečnější. Nahoty tu tolik nebylo, což se docela divím, v té době v Itálii to byl naprosto běžný jev. Charakter Machi Meril, dekadentní madam z vyšší třídní společnosti (ona je vlastně plně zodpovědná za smrt obou dívek, nejen že je spolupachatelkou, ale v některých ohledech byla dokonce ještě horší než ti dva kriminálníci, protože ona silou své vůle, rozhodovala o druhých, ovlivňovala jejich myšlení a psychiku). Tohle byla parádní znepokojující role a zcela určitě se nenajde divák, který by byl nakonec spokojen s jejím koncem, ale Lado to tak prostě chtěl, on tu zcela nevybíravě atakoval lidi z vyšší společnosti, a říkal nám že právě odsud pochází největší zlo, zkaženost a lži. Největší hodnocení dát tedy nemohu, i když bych ho strašně moc rád dal, ale něco tomu prostě chybělo, každopádně jde o jeden z nejlepších a nejznámějších filmů režiséra Lada, a vůbec o jeden z jeho posledních, který od něj stojí za zmínku. Na rok '75 pořád pecka! (16.01.2011)