Dívka s mušlí

I taková může být realita. Tak to může dopadnout, když má matka dítě vždy s jiným otcem, když je denně ponořená do lihu... Kolikrát jsem musel odvrátit hlavu, protože se na to prostě nedalo koukat. Těžko říct, jestli existuje ještě horší osud, než Vendulčin. Sice perfektně zahrané, ale velmi smutné. (20.07.2014)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)

Tohle nějak nejsem schopnej brát vážně. Chtěl bych vidět třináctiletý dítě, který se bude chovat takhle strašně zodpovědně a nesobecky. Foter a jeho nová manželka přemlouvaj holku, aby šla bydlet k nim, ale ona prostě řekne, že to nemůže, protože má sourozence a maminka alkoholička by se nezvládla o ně postarat. Když jí foter nabídne, že jí koupí, co bude chtít, tak ona řekne, že pro sebe nic nechce, ale chtěla by peníze pro maminku, aby měla na chlast. Ale poněkud paradoxně peníze od fotra rozdá dětem na pouti. Nakonec se dostane do dětskýho domova a stejně pořád odmítá jít bydlet k fotrovi, protože by to bylo nefér vůči sourozencům. Na místě toho fotra bych jí už řek, ať si teda vylíže prdel... Všichni tady rozdávaj 4-5 hvězdiček a film vychvalujou do nebes, ale mně to prostě přišlo celý naprosto nereálný. Kromě Evelyny Steimarový v roli velice zábavný matky, která chlastá první ligu a po nocích si domu tahá nejrůznější amanty, jsem ve filmu nenašel nic, co by stálo za zmínku. Jo vlastně mě ještě pobavilo, když Ladislav Frej se elegantně zbavil fakanů tim, že jim dal drobný, ať jdou hrát automaty. Takový počátky gamblerství v dobách socialismu :-) (07.01.2012)

Smutný příběh o dívce Vendule, která se snaží udržet při životě zcela nefunkční rodinu. Nahrazuje svým nevlastním bratrům matku, která se utápí v alkoholové bažině a není schopná plnit své základní povinnosti. Vendula obětuje své vlastní dětství, aby ty poslední zbytky zachránila svým sourozencům. Ačkoli natočený za hluboké normalizace, film přesvědčivě popisuje psychologii lidí, která je do značné míry nezávislá na společenském uspořádání. Alkoholici tady byli před třiceti lety, jsou tady i dnes (ze stejných důvodů). A terorizují své okolí stejně - a mají stejné výmluvy, stejně házejí špínu na druhé, sami se cítí ukřivděně a čistí jako lilie. Nezastírám, že nesnáším alkohol v jakékoli míře... Propůjčuje lidem prchavý a klamný pocit bezstarostnosti, zapomnění, volnosti a často také vstupenku k bestialitě, která v těch nejhorších případech vede k týrání dětí, jež se falešně vydává za výchovnou metodu... Dívka s mušlí je povedenou anatomií mezilidských vztahů, které jsou běžnější, než by bylo zdrávo. Také díky přesvědčivým výkonům většiny herců... (02.03.2010)

Příběh třináctleté dívky, který se musí dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka Brabcová, dívka která dospěla podstatně dřív než měla. Neví co je to hrát si s kamarády, mít hračky, dívat se na televizi nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka alkoholička, která bez okolků prodává její věci (dárky od otce), aby měla na "flašku", místo bytu špinavá špelunka a "na krku" tři sourozenci. Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí panáka rumu), ve škole usíná únavou a po příchodu domů se stará o "rodinu". Sociální pracovnice si u nich "podávají dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho nové rodině a začít normálně žít. Působivý film z děsivého prostředí. Ze světa, kde děti nemají právo na dětsví ani rodičovskou lásku. (06.03.2006)