Jen o rodinných záležitostech

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)

Docela žasnu, kolik kvalitních příběhů ze začátku porevoluční éry zapadlo naprosto neprávem v zapomění. Další velmi silná kávička na téma 50 léta s pratikama komunistů v hlavní roli. Upřimně říkám, že ti co tohle byli schopni vykonávat by se měli houpat někde na náměstí a ne na ně uplatňovat zákony platící pro lidi. Dovedli totiž gestapácký teror do zrůdný dokonalosti a s totální pohodou ho praktikovali na naprosto nevinných lidech. Jednomu se z toho co vidí chce fakt blejt. Díky vynikajícím hereckým výkonům všech zůčastněních panů, jak na straně zatčených (Bartoška, Hanzlík ) tak na straně fízlů (Kňažko, Roden ) je zážitek z filmů o to větší. Jenom nechápu Jirku Svobodu, filmařsky je tenhle člověk na vysoký úrovni, díky tomuhle filmu ho vidím i lidsky v jiným světle, ale když si čtu jeho životopis, ptám se, proboha proč ? (25.01.2011)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)

Přesvědčivě a dovedně natočené, to se v české kinematografii jen tak nevidí. K oboum obětím jsem ale moc lítost necítil, zejména Hanzlík v roli krajského tajemníka KSČ ať nevykládá, že nevěděl, co je jeho rodná strana zač. Stačí si přečíst proslovy zapáleného arcilotra Slánského v dobách, kdy ještě netušil, jak skončí, o nutnosti čistek a nápravných táborů. Mimochodem je hodně smutné, že zaslouženě potrestat několik málo vrcholných komunistů, byť z jiných, vymyšlených důvodů, dokázala jen sama KSČ právě v oněch zinscenovaných procesech v 50.letech. Od té doby až dodnes nic. A v budoucnu už nic dalšího ani očekávat nelze. (28.12.2012)

Áno, robili sa aj chyby - mumlali si dočasne zakríknutí komunisti v deväťdesiatych rokoch. Nepripúšťali, že násilie ústiace do zločinov už bolo zakódované v neomylnosti strany a pyramídovej štruktúre nekontrolovanej moci. Ani Kolárová so Svobodom neprekročili tieto limity. Aj oni sa zaoberali účelovou a nespravodlivou perzekúciou vlastných ľudí. Nie kohokoľvek, iba čestných členov strany. Ale tí predsa mohli vedieť, že revolúcia požiera vlastné deti. Že pragmatický výrok prenesený Kňažkom - Dal jsem vám zločince, máte trest. To si mám za vás vymyslet i zločin? - nie je vytrhnutý z kontextu, ale ukazuje mechanizmus toho, čo sa dialo. Takže napriek dobrému hereckému obsadeniu, vierohodným výkonom, dramatickému deju a depresívnej atmosfére dávam "iba" tri hviezdičky. Nie preto, že film prišiel do kín v nesprávnej dobe, ale preto, že som videl tematicky podobné, ale lepšie. Zobrazené neprávosti sa dejú v každej dobe a v každom režime ovládanom militantnou politickou stranou alebo náboženstvom. Je preto potrebné a užitočné nakrúcať o nich filmy, len pravda v nich by mala byť viac odhalená. (05.04.2017)