About Family Affairs Only
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška, Marta Vančurová, Milan Kňažko, Karel Roden, Rudolf Hrušínský ml., Ladislav Potměšil, Zdeněk Mucha, Miroslav Donutil (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)
(více)Recenze (126)
Včera jsem viděl na CSfilm a byl jsem ohromen. Kvůli tomuto filmu přehodnotím hodnocení Zdivočelé země a vezmu jí jednu hvězdu. Toto je ten film o hrůze 50. let. Mnozí vyčítají Svobodovi, že souzením komunisty chce zmírnit viny komunistického režimu. Jenže ono je to jinak, film naopak ukazuje tu zhovadilost bývalého režimu ve stíhání a vykonstruovaném souzeni vlastních lidí. Že totalitní režim sejme odpůrce je očekávané, ale že půjde i po těch, kteří jej vytvořili, na základě lží, je hrozné. Už nevím, kdo to řekl, ale tady platí: "Rozdíl mezi gestapem a StB byl ten, že gestapo chtělo z člověka vymlátit pravdu." Jinak Bartoška a hlavně Hanzlík s Vančurovou naprosto bezchybní. K tomu psychopatičtí vyšetřovatelé v podání Kňažka a Rodenb, kdy z každého mrazí jiným způsobem. Spolu s Tichou bolestí neprávem zapomenuté filmy bravurně se vyrovnávající se s 50. lety. ()
Keď scenár na tento film vznikal ešte pred revolúciou, tak si niekto koledoval minimálne o trezorový film, prípadne o niečo horšie. Alebo strana prechádzala takou silnou sebareflexiou, že niečo také povolila. Po nežnej revolúcii film mohol byť okamžite hitom, ale akosi v ňom nebolo nič nežné a nesedel by s nežným zaobchádzaním s tými, čo to všetko páchali alebo aspoň schvaľovali. Tá trojica, ktorú skvelo zahrali Kňažko, Roden a Donutil, takí vzoroví eštebáci mali skončiť niekde hlboko v kobke, a pritom dodnes poberajú štedré výsluhové dôchodky. –––– Bavíte se soudruzi, bavíte? A co ty, soudružko, nepiješ? Drazí soudruzi, do dna! –––– Ten film, soudruzi, uvidí miliony lidí. Myslíte, že je důležité, abychom jim ukazovali, co všechno tady ještě nemáme? –––– Nevěřím vám. Chci mluvit se soudruhem Gottwaldem! –––– Nač je nám dvěma věčnost, pane doktore. Než travička doroste, bude po koníčkovi. –––– Máte deset minut. Smíte mluvit jen o rodinných záležitostech. ()
Neskutečně syrové drama Jiřího Svobody o utrpení a bezmoci politických vězňů 50.let přišlo v naprosto nevhodný čas, kdy většina lidí ještě běhala s trikolórami a plackami OF po ulicích. Tito lidé neměli na film čas ani pomyšlení v upřímné víře v lepší zítřky a ti druzí přemýšleli jakýže kabát si obléknou, aby s tímto davem splynuli. Tak, jako tak je pro mne záhadou jak mohl tak schopný režisér, můj rodák, jehož tvorby si tolik vážím, téměř souběžně stanout v čele této zločinecké organizace. Potom berte vážně film, když nejde brát vážně ani život! ()
,,Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo svou stopu..." Překvapuje mě, jak dost nízký počet hodnocení má tenhle vynikající film plný zajímavých myšlenek a otevřeně bez cenzury zpracovávající období 50.let na pozadí totalitního systému. Přitom to svými strhujícími momenty (zejména drsnými výslechy) připomíná světoznámé thrillery z posledních 25 let a Jaromír Hanzlík v nezvykle dramatické roli předvedl určitě jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů. Otevřená zpověď z dílny režiséra Jiřího Svobody, komunisticky aktivního i po sametu '89, ukazuje dodnes tolik diskutované komunisty v 50.letech zcela nezaujatě, jako živé lidi různé povahy, které se v hraničních situacích projevily naplno (,,...ukázali svou stopu"). Byli tady komunisti odporní, chopící se své (zdánlivě) neomezené moci, připomínající v jistých situacích nacisty a fašisty. Byli ale taky ti slušní a čestní a pak ti kontroverzní, kteří na tom tehdy byli snad nejhůř, protože stačilo pouze malé podezření a zaujatost ze strany ,,těch zlých" a klec byla na spadnutí. Není nutno hned všechny dohromady znevažovat ani idealizovat. A tenhle film to ukazuje na pozadí napínavého, atraktivního, byť samozřejmě hodně politického příběhu. V příběhu, který nechává ale nahlédnout i do psychologického prožívání postav a kde se odsouzení několika hrdinů na mnoho let stává vlastně jejich osvobozením od tyranie v podobě cely předběžného zadržení a výslechů (a dostat pak celu na 15 let s farářem v podání Miroslava Macháčka je spíš výhra :o))). Zavádějící název je ironií na přísně kontrolované rozhovory z dopisů a návštěv politických vězňů. 95% ()
Tomuto snimku by opravdu sluselo vydani na DVD, pokud mozno s komentarem historika a alespon rozhovorem s tvurci v cele s reziserem Svobodou. Zajimalo by mne, jestli tvurci znali knihu Artura Londona, ci alespon jeji filmove zpracovani Doznani z roku 1970 s Yvesem Monandem. Ocenuji herecke vykony, nekteri herci zde byli obsazeni z dnesniho pohledu prekvapive (Donutil jako jeden z vyslychajicich), takovy Karel Roden tu predvedl snad nejvetsi svini sve kariery. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (3)
- Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
- Miroslav Macháček (kňaz Josef) zomrel dva mesiace pred premiérou filmu. (Jello Biafra)
- Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)
Reklama