Jen o rodinných záležitostech

Drsný film o dvou komunistech, kteří jsou v 50. letech vybráni k likvidaci, tj. psychicky a fyzicky mučeni, nuceni k přiznání nesmyslných obvinění a bezmocně směřují k šibenici či dlouholetému žaláři zatímco jejich majetky jsou rozebrány stranickými funkcionáři a jejich rodiny odsouzeny k životu v bídě. Jeden z těch filmů, po kterém si člověk řekne co asi za lidi může ještě spoustu let po revoluci, kdy už jsou všechna tahle zvěrstva dávno známá, volit komunisty. Nicméně, díky za tento depresivní film, jednu z prvních záporných rolí Karla Rodena i výborného Hanzlíka. (30.01.2011)

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. (22.11.2019)

,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * (10.10.2015)

Další z ostudně zapomenutých filmů natočených těsně po převratu. Tehdy se ještě zcela nezavrhly postupy vybroušené dlouhými léty existence československé kinematografie, ale už se mohlo vyprávět o dříve nemyslitelných věcech. Snoubením toho je syrové drama Jen o rodinných záležitostech. Tahle depresivní obžaloba zrůdných politických procesů padesátých let, se suverénně zařadila mezi pět nejsilnějších výpovědí o minulém režmu. Sice až na páté místo, ovšem v konkurenci Ucha, Skřivánků na niti, Tiché bolesti a Všech dobrých rodáků je to úctyhodný výkon. Skoro se mi nechce věřit, že předlohu napsala autorka Léta s kovbojem a Holek v porcelánu. (08.03.2022)