Jen o rodinných záležitostech

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. (22.11.2019)

Téměř zapomenutý snímek režiséra Jiřího Svobody, ve kterém zvlášť excelují herci jako Karel Roden jako brutální komunistický vyšetřovatel (přiznám se, že v takové roli jsem pana Rodena ještě neviděl), Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška a další. Miroslav Donutil zde byl obsazen do pro něho velmi neobvyklé, negativní role vyšetřovatele STB. Film řeší problematiku politických procesů 50. let 20. století. Bohužel přišel do kin po "sametové revoluci" a u diváků propadl. S odstupem času si ale myslím, že jde o hodnotné dílo, snažící se zdokumentovat zločiny komunismu. Tento film by měl být uváděn pravidelně, aby si generace, které tuto dobu nezažili uvědomily, jaké hrůzy prožívali lidé, kteří se z různých důvodů znelíbili vládnoucí diktatuře. (24.01.2011)

"Dal jsem Vám zločince, máte trest. To si mám za Vás vymyslet i zločin?!" Krutý příběh z minulosti nepříliš dávné. Film pozapomenutý stejně, jako začínáme pomalu zapomínat na naši minulost, jež ještě pro naše rodiče byla současností. Doba, kdy člověk nevěděl dne ani hodiny. Doba, která přišla tak zákeřně těsně poté, kdy lidé uvěřili, že budou moci konečně vydechnout a volně dýchat. Ale teror pokračuje dál, jen pod zástěrkou boje za lepší zítřky pro široké masy. O to je rafinovanější, je snazší člověka zlomit, když se stává personou non-grata pro lidi, kterým věřil. Minulost připomínající nám, proč bychom si měli víc vážit současnosti. Příběh bez naděje. Neměli bychom zapomínat… (05.05.2015)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. (23.03.2020)