Jen o rodinných záležitostech

Ta bezmoc politických vězňů byla naprosto hmatatelná. Dobrá ukázka toho jak je možné zničit člověka. Herecké výkony některých herců byly až dechberoucí. Ani se mi nechtělo věřit, že se do svých tolik položili. Tenhle film můžu jedině doporučit. Mělo by být připomínáno jakou epochou si naše země prošla. Nikdy by se nemělo něco podobného opakovat. Zřejmě jsme se ale dost nepoučili. (29.12.2012)

Komunistická inkvizice v 50. letech v ČSR. Svoboda, který byl komunistou, vytváří naturalistickou atmosféru a z některých záběrů jsem měl mráz na zádech. Pokud člověk chce znát nebo si vytvořit nejpravdivější představu o této době, měl by se podívat na tento film. Trochu se pak změní žebříček hodnot. Nejhorší ovšem je, že tito komunisté, kteří prováděli se zatčeným středověké praktiky nám dnes vládnou... plakat nemůžu a nezbývá mi, než se smát "logickým" postupům vyšetřování. (12.05.2012)

Námětem silný, i když trochu konstruovaný příběh podle Jaromíry Kolárové, který v režijním provedení pro mě překvapivě zaostává za svými možnostmi. Nezkušená Chlumeckého hudba, z herců obstojí Vančurová, Bartoška, Hanzlík, ostatní však podléhají schematičnosti rolí. Dobově - 1990 a vlastně dosud - nesmírně nepohodlné (i v Tv minimálně vysílaný film) demaskování totalitní monopolizace pojmu "komunista", které nejspíš vysvětluje i motivaci Svobodova politického angažmá v 90.letech. (12.05.2012)

Téměř zapomenutý snímek režiséra Jiřího Svobody, ve kterém zvlášť excelují herci jako Karel Roden jako brutální komunistický vyšetřovatel (přiznám se, že v takové roli jsem pana Rodena ještě neviděl), Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška a další. Miroslav Donutil zde byl obsazen do pro něho velmi neobvyklé, negativní role vyšetřovatele STB. Film řeší problematiku politických procesů 50. let 20. století. Bohužel přišel do kin po "sametové revoluci" a u diváků propadl. S odstupem času si ale myslím, že jde o hodnotné dílo, snažící se zdokumentovat zločiny komunismu. Tento film by měl být uváděn pravidelně, aby si generace, které tuto dobu nezažili uvědomily, jaké hrůzy prožívali lidé, kteří se z různých důvodů znelíbili vládnoucí diktatuře. (24.01.2011)

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. (22.11.2019)