Prokletí domu Hajnů

Tohle by bylo možná opravdu lepší na papíře jako nějaká hororová povídka ve stylu E. A. Poa než úplně celovečerák, kde se toho zas tak moc nestane. Na české poměry ve své době to musela být asi celkem pecka. Ve 20. letech 21. století to dnešního diváka asi zas tak moc z trenek nevystřelí. Herecky je to samozřejmě kvalita. Kamera, kulisy a hutná atmosféra potěší, ovšem ten příběh byl na mě moc sporý a nezajímavý. Příkloním se na stranu tří hvězd hlavně za tu řemeslnou stránku. Přesto mám ale pocit, že tomu filmu křivdím a asi jsem na něj nebyla správně naladěná a měla bych mu dát ještě někdy šanci. (07.11.2023)

,,Jsem na tom hůř než vězeň. Toho aspoň hlídají normální lidi." Poměrně drsný psychologický horor se silným mysteriózním nádechem. Ovšem s nadčasovou myšlenkou (zachovanou z původního románu Jaroslava Havlíčka) o tom, co dokáží vybraní lidé udělat pro zisk a bohatství, nejen jak se říká jít přes mrtvoly, ale čelit i daleko šílenějším podmínkám... například zůstat žít v domě s psychicky nemocným bláznem a současně tedy v prostředí, kde má manželka po osudovém okamžiku každou chvíli blíž a blíž k totálnímu psychickému zhroucení. Zdeptán jistými momenty nedávám plný počet, také proto, že mi překážel až přílišně hysterický smích hlavní hrdinky, avšak při reprize mě úplně dostal závěrečný zvrat ohledně dříve milé, nenápadné služky Katy (neodolatelná Evelyna Steimarová), najednou rafinované manipulátorské "svině". V závěru pak profesor Švejcar (alespoň u mne) vzbudzuje zároveň lítost, neboť byl pouze vypočítavým kariéristou nebo také obětí? Úžasně tajemný filozofický úvod a závěr s vnitřním monologem, pozoruhodné zpracování s hutnou atmosféru po celý film, jakou uvidíte jen v málokterém československém filmu. Jiří Svoboda jí ve svých filmech z 80. let uměl navodit dokonale, značnou zásluhou má zde na tom vedle výtvarně zajímavých řešení exteriérů onoho prokletého domu a šílených maleb postavy strýce Cyrila jednoznačně i kamera Vladimíra Smutného. Hlavně mít pevné nervy k sledování! 80% (16.11.2018)

Knižní předlohu Neviditelný od Jaroslava Havlíčka podle které je film natočen jsem nečetl. Takže nemůžu posuzovat jak moc se film drží knižní předlohy. Každopádně s tím co mi bylo naservírováno jsem maximálně spokojenej a v podstatě nemám k filmu sebemenší výhrady. Na svou dobu neskutečně vizuál, skvělý herecký výkony, dechberoucí příběh a navíc si film skoro po celou svoji stopáž udržuju hutnou atmosféru, která se divákovi dostane až pod kůži. Jsem rád, že stále nacházím český potažmo československý filmový poklady, který jsem ještě neviděl. Hned zítra si musím dát dřívější filmový zpracování téhle knižní předlohy v podobě filmu Neviditelný z roku 1965. (21.02.2023)

No byl to solidní cvokhaus. Za hrátky s kamerou a celkovou práci s vizuálem palec nahoru, na druhou stranu je znát, že film je podle předlohy a herci často působí, že teatrálně předříkávají daný text a jen málo z toho, co dělají a říkají, působí věrohodně. V ČS kinematografii spíše zajímavý počin než vyloženě funkční dílo. (07.05.2022)

Zřejmě bude nějaká chyba na mém přijímači, neb tohle prošumělo kolem mě. Z těch všech podhledů, nadhledů, schodišť a světla se mi dělalo mdlo. Příběh zajímavý, o tom žádná, vystudovaný chudák se chce výhodně oženit a nějak se mu to díky diagnózám vymkne z rukou. Herecky pestré, Emil Horváth ml. dobrý, Evelyna Steimarová znatelně lepší, ovšem Valerie Kaplanová byla pro mě top tetinka. Takže suma sumárum shovívavě za tři, no. (26.07.2019)