Prokletí domu Hajnů

Podařená filmová adaptace románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Srovnám-li však tuto adaptaci s jinou, tentokráte televizní, adaptací totožné literární předlohy, tedy s Neviditelným režiséra Jiřího Bělka, v němž doslova exceluje Rudolf Hrušínský, musím konstatovat, že Prokletí domu Hajnů je v takové přímé komparaci jednoznačně zastíněno... (20.11.2006)

Knižní předlohu Neviditelný od Jaroslava Havlíčka podle které je film natočen jsem nečetl. Takže nemůžu posuzovat jak moc se film drží knižní předlohy. Každopádně s tím co mi bylo naservírováno jsem maximálně spokojenej a v podstatě nemám k filmu sebemenší výhrady. Na svou dobu neskutečně vizuál, skvělý herecký výkony, dechberoucí příběh a navíc si film skoro po celou svoji stopáž udržuju hutnou atmosféru, která se divákovi dostane až pod kůži. Jsem rád, že stále nacházím český potažmo československý filmový poklady, který jsem ještě neviděl. Hned zítra si musím dát dřívější filmový zpracování téhle knižní předlohy v podobě filmu Neviditelný z roku 1965. (21.02.2023)

Svobodův film zastaral podstatně víc, než o generaci starší Bělkova televizní hra (včetně hudby, tam je to obzvlášť markantní), což by samo ještě nevadilo. Přetavit Neviditelného v expresivní horror se nabízí , jenže Svoboda jednak asi moc nevěděl, co chce vlastně opravdu točit, jednak moc nepochopil, o čem Neviditelný je. Jinak by se např. tolik nevnucoval s Cyrilovým šílenstvím, nevytvářel by "strašidelné" efekty a nevymýšlel dějové debilnosti jako např. závěr ala Katy. Rovněž obsazení role Hajna zcela nevhodným Brzobohatým nesvědčí o režisérově kompetentnosti. Horváth se na Švejcara hodí dobře, ale nijak zvlášť nenadchl. Čepkova moc pěkná kreace je bohužel součástí nepodařené režisérovy koncepce. Jedním z jejích vydařených dílčích prvků je přízračně přesná Kaplanová. A Vaníčkové je vysloveně škoda, jako Soňa byla výborná a zcela překonala Tvrzníkovou ze starší adaptace (právě u této postavy, nikoli u Cyrila, musí být způsob a zvládnutí herecké exprese považováno za nejdůležitější). Za Katinu erotickou vložku dík - sice laciný a zbytečný bonus, nicméně etudka je to krásná a Steimarová je při tom něco pro fajnšmekra. (07.11.2018)

Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. (03.08.2018)

Kam se hrabe leckterý "mysteriozní horor" ze současnosti... velmi povedená adaptace románu Jaroslava Havlíčka, který jsem četla v mládi a fascinoval mě už v knižní podobě. Petr Čepek prokázal svou způsobilost pro role tohoto typu už v Petrolejových lampách, tady ji jen potvrdil, pozadu nezůstala ani jeho solidní protihráčka Petra Vančíková. Takzvaný "normalizační režisér" Jiří Svoboda se v tomto případě opravdu nemá za co stydět. (11.10.2011)