Prokletí domu Hajnů

Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. (03.08.2018)

Neviem. Fajn kasting a miestami až vyložene hororová, megapochmúrna atmosféra (a výprava), ale že by ma to nejako extra chytilo... Vôbec ma každopádne neprekvapilo, že to natočil Jiří Svoboda, ktorý sa predviedol aj podobne neuveriteľne temným filmom Zánik samoty Berhof (ktorý sa mi páčil viac). (02.10.2021)

Svobodův film zastaral podstatně víc, než o generaci starší Bělkova televizní hra (včetně hudby, tam je to obzvlášť markantní), což by samo ještě nevadilo. Přetavit Neviditelného v expresivní horror se nabízí , jenže Svoboda jednak asi moc nevěděl, co chce vlastně opravdu točit, jednak moc nepochopil, o čem Neviditelný je. Jinak by se např. tolik nevnucoval s Cyrilovým šílenstvím, nevytvářel by "strašidelné" efekty a nevymýšlel dějové debilnosti jako např. závěr ala Katy. Rovněž obsazení role Hajna zcela nevhodným Brzobohatým nesvědčí o režisérově kompetentnosti. Horváth se na Švejcara hodí dobře, ale nijak zvlášť nenadchl. Čepkova moc pěkná kreace je bohužel součástí nepodařené režisérovy koncepce. Jedním z jejích vydařených dílčích prvků je přízračně přesná Kaplanová. A Vaníčkové je vysloveně škoda, jako Soňa byla výborná a zcela překonala Tvrzníkovou ze starší adaptace (právě u této postavy, nikoli u Cyrila, musí být způsob a zvládnutí herecké exprese považováno za nejdůležitější). Za Katinu erotickou vložku dík - sice laciný a zbytečný bonus, nicméně etudka je to krásná a Steimarová je při tom něco pro fajnšmekra. (07.11.2018)

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil. (07.05.2018)

Svoboda umí pracovat s atmosférou, ale jeho problémem je nadužívání efektů - zběsilých kamerových jízd vyjadřujících neviditelnou přítomnost těch druhých, kteří sice nejsou přítomni fyzicky, ale neseme si je v našich duších, či záběru tváří zespodu naznačujících klaustrofobii uzavřeného prostoru. I laboratoř se mění v peklo se záblesky "plamenů" (ta je díky své viditelné umělosti neslabším místem filmu). Horváth je sice nepřirozeně dabován Stropnickým, který hlasově vůbec nesedí, ale jinak jsou herecké výkony tím hlavním tahounem filmu. Kdyby Svoboda nechal hlavní tíhu na hercích, a všechnu tu expresi použil jen v těch správných chvílích, nemusel být výsledný dojem tak rozporuplný. Tak totiž zanikne třeba vypjatá scéna s dítětem na stromě, protože Svoboda musel i obyčejný rozhovor, svatbu či křtiny natočit přepjatě a expresionisticky. (25.08.2010)