Encounter with the Shadows
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jana Brejchová, Radovan Lukavský, Ilja Racek, Vlastimil Fišar, Eva Jakoubková, Jan Kačer, Jana Synková, Zuzana Fišárková, Jan Schmid (více)Obsahy(1)
Dva lidé poznamenaní válečnou minulostí se po letech znovu setkají při archeologických výzkumech. Zejména zamlklý, nepřístupný muž se však zdráhá komukoli přiznat své trýznivé zážitky z nacistického koncentračního tábora, kde se stal objektem hrůzných lékařských pokusů. Režisér Jiří Svoboda se ve svých filmech vždy snažil o expresivní vypravěčství, ale tentokrát upadl až do osidel manýrismu, snahy za každou cenu překvapovat nezvyklými výrazovými prostředky. Bohužel jejich samoúčelnost notně oslabuje zamýšlené vyznění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Velmi silné psychologické drama o minulosti, krutosti a lidských slovech, které nemají význam dokud jejich podstata skutečně člověka nepotká. Výborný je nejel Radoslav Brzobohatý, ale zejména Ilja Racek, který jako asistent při vykopávkách nedá unavené a podrážděné duši Slámy (Radoslav Brzobohatý) ani na chvilku klid. Skvělé jsou vstupy z minulosti a vzpomínky, které vybředávají na povrch zlomené duše a provází celý příběh. Navíc je u filmu velmi dobře zvolená hudba, která celému ději dodává příjemné a sklíčené zázemí. "Co jiného jsme než to co bylo?". ()
Vynikající snímek Jiřího Svobody a skvělým hereckým obsazením. Jana Brejchová a Radoslav Brzobohatý v hlavních rolích psychologického dramatu. Dle mého názoru velmi nedoceněný film, který by si zasloužil častější reprýzování nebo DVD nosič. ()
"Dokud nic nemám, nemůžu o nic přijít..." Atmosféra filmu je doopravdy PSYCHO. A člověk musí vydržet až do konce, do pointy, která se rýsuje, ale až v posledních záběrech pochopíte... ()
Prvních deset minut to nemá ani hlavu ani patu, druhých už vůbec ne o třetí desetiminutovce nemá smyslu se zmiňovat. Zbytek filmu jsem přejel rychlopřehráváním a zlepšení nepozoroval. Takže jasný odpad. Tvůrci měli půl hodiny na to zaujmout. Nestalo se tak. 031220114000/8405/8409 ()
"Když nic nemám, nemůžu nic ztratit" ()
Průměrný film s psychologickým dusnem, který je však náročnější a ne úplně vydařený po stránce scénáře a dialogů, občas mi přijde něco nelogické nebo násilně začleněné. Hodnocení: 55 % ()
Asi to bude znít jako kacířství, ale Jiří Svoboda si libuje v takovýhle hrůzách. Je to podobné jako spisovatel Jaroslav Havlíček kdy všechny jeho postavy zemřou nebo mají progresivní paralýzu. ()
Čeho se chcete dočkat s tou věčnou střízlivostí...?! ()
Námět i herci, všechno v pořádku, ale dívat se na to nedá, je to jako když se ožere puberťák (nebo básník) a začne psát děsně hlubokomyslné básně, rozervané v hlubinách nitra černých ran... A ráno se probudí, přečte si to po sobě a rychle to roztrhá, protože zjistí, že to je otřesný. ()
Jak mám Svobodovy filmy z 80.let rád tak tenhle mi vůbec nesednul. Postava Rackova filozofa je příšerně otravná. Angličtina mi trhá uši. Hudba taktéž, ta zestárla opravdu neskutečně, pamatuju si pořady z té doby vysílané ještě v 90.letech a už tehdy mi to přišlo nepatřičné, ale to je daň z pokroku, Jozef Revallo to prostě tehdy nevychytal. Kamera je to co mi vadí asi nejmíň, na tu už jsem z jiných filmů stejného režiséra zvyklý. Dám tomu v budoucnu ještě jednou šanci, třeba je ta chyba ve mě, v mém momentálním rozpoložení. ()
Výborný film, který jsem náhodou viděla krátce po smrti pana Brzobohatého. Pan Herec...ovšem velký dojem na mě udělal i Jan Kačer v roli psychiatra - jeho výroky by se měly tesat. Jinak film je temný, hodně depresivní...východisko jsem neviděla...Kamera a režie mi zas tak abstraktní nepřišla, ale hudba - ta se zažírala do morku kostí....přiznávám, nespalo se mi po tom úplně lehce... ()
Je to hodně pocitová záležitost, v níž nejde ani o mechanicky dokonale do sebe zapadající zápletku, ani o ataku herecké virtuozity, která by diváka měla zvedat ze židle. Hřejivá pěna horkého, poklidného léta v bezpečné společnosti archeologického týmu je rozháněna ledově traumatickými vzpomínkami na prožité peklo koncentračního tábora a lékařských pokusů. R. Brzobohatý utíká sám před sebou, stahuje se do vlastního nitra a snaží se o vnitřní vyrovnání s démony minulosti. Naráží na bariéru nic nechápajících a ani netušících lidí okolo, byť se k němu někteří snaží přiblížit a nahlédnout trochu do jeho duše (Ilja Racek). Se svými muky by nejspíš zůstal zcela osamocen, kdyby mu neuvěřitelná náhoda - ten nejlepší režisér - neseslala do cesty někoho, kdo je obtěžkán stejným břemenem hrůzných vzpomínek.. Nemá cenu děj filmu nějak zvlášť pitvat či analyzovat, stačí ho jen sledovat a nechat pracovat dojmy... ()
Typický prkenný divadelní herectví, tradiční Svobodova manýristická režie, komicky neživotný dialogy. Když asi po půlhodině filmu začala u táboráku a opékání buřtů debata o etice a lidském druhu, tak jsem to psychicky nevydržel a přepnul na jiný program a vrátil se zpátky až na předpokládaný závěr. Jestli mezi 30. a 75. minutou všichni ti herečtí panáci obživli a přestaly jim z huby vypadávat mramorový moudra, rád nějakou tu * přidám. ()
Nevšední námět, skvělý scénář, mistrně využitý prostor role hlavní postavy. Ostatní nic nezkazili, i když postava Ilji Racka na sebe trochu strhávala pozornost. Výsledek je tedy velmi dobrý, v dané době musel být osvěžením. Manýrismus necítím, ani v té kameře, stojí za to sledovat i obraz. ()