Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Brigitte Mira, El Hedi ben Salem, Irm Hermann, Elma Karlowa, Anita Bucher, Gusti Kreissl, Doris Mattes, Margit Symo, Katharina Herberg, Lilo Pempeit (více)Obsahy(1)
Německá uklízečka zvaná Emmi se ukryla před deštěm do hospody, kde se seznámila s gastarbeiterem. Zatancovali si, a když viděla, že nemá žádný domov, pozvala ho k sobě... Příběh nechal Fassbinder nejprve vyprávět jednou postavou svého snímku "Americký voják" z roku 1970, teprve o tři roky později z něj udělal jeden ze svých dodnes nejslavnějších filmů. Nezaměnitelně fassbinderovská směs melodramatických prvků s až zarážející opravdovostí při líčení lidských povah a jejich sociálních determinací. (NFA)
(více)Recenze (72)
Naozaj by to fungovalo? Príbeh, ktorý je precízne spracovaný, možno aj realisticky možný, pričom divnosť prevláda. Ale to je moja mienka. Neodsudzujem, iba vnímam, že postavy sú si protikladné, možno typické, zvláštne individuality. Film zaujme, to je isté, ale záleží od prístupu a momentálnej nálady diváka. ()
Filmařsky není co vyčíst, Rainerův styl mě docela sedí. Mám však výhrady k chování postav, v jeden moment se tam totiž skoro všechny postavy promění v přístupu, myšlení i chování a to je naprosto nepřirozený. Jestli se Rainer snažil ukázat německou společnost jako xenoxobní, což jsem tak vnímal po třetinu filmu, pak docela kontrast s tím jak se chovali ty mladý holky v baru, němečtí kolegové Aliho v práci. Mě to vyobrazení německé společnosti přišlo mnohem pestřejší, ale nevím zda to autor tak chtěl a nebo jsem mimo. Na Rainera už se bohužel nezptám, hold drogy jsou svinstvo. Takhle jsou u mě smíšený pocity, chvíli u mě převládali silné emoce, chvíli jsem se cítil z chování postav dost zmateně. ()
Doufal jsem, že na konci najdu moře, pláž v barvě sněhové vločky a obzor, kde se Slunce bude rozpouštět do mořských hlubin, ale ne! Rázný konec bych přirovnal k cuknutí, když se tělo zdráhá usnout. A scénář k nadpozemskýmu vyjádření bolesti a k fackám života, protože jen ony nás můžou vykopávat do vyššího životního levelu. V barvě šedé se tam utápěla jedna chodba a jen tak bezděky tam taky stála bytost, Brigitte Mira, která, obuta v žlutě zářivých botech, byla v úžasným kontrastu. Závist - víra. Smutek - naděje. Láska - smrt. Fakticky ten film nevybočuje, ale jeho scénář mi otevřel bránici k nenávistným poznámkám k rasismu. V tu chvíli jsem zřejmě spolknul ďábla!! 85% ()
Velká beznaděj a žádné východisko v nepřátelském světě. Vdova, o kterou se vlastní děti nezajímají a mnohem mladší muž - přistěhovalec se do sebe zamilují. Nebo možná nezamilují, ale hledají ve společném životě záchranné lano před samotou. To, co je ale potkává, když jsou spolu, se zdá ještě horší. Nejdříve jsou silní a odolávají. Později ale selže jeden i druhý ... Zvláštní film, který určitě stojí za to vidět. ()
Fassbinder ma opäť raz svojim priamočiarym, perfektne rozpracovaným a naturálnym zobrazením nejakej témy dostal. Neskutočne výživný koktejl rôznych pocitov a myšlienok. Ako sa hovorí: láska kvitne v každom veku... prázdne konštatovanie. Fassbinder nám ukazuje, ako to vyzerá v praxi, pričom z každého uhlu pohľadu sa jedná o nadčasovú záležitosť. Téma prisťahovalectva, lásky dvoch ľudí z odlišných svetov ako aj to, ako na tieto témy nazerá spoločnosť, sú tu aj napriek pomerne krátkej dĺžke snímku rozobrané do takej hĺbky, že z konečného výsledku ide až strach - skrátka ide o majstrovskú psychológiu hlavných i vedľajších postáv, ktorá tu počíta s každou maličkosťou. Žiaľ v spoločnosti sa od čias "Mníchovského masakru" ohľadom týchto vecí k lepšiemu nezmenilo zhola nič. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (14)
- 2. epizoda 17. série s názvem „Děvče, které spalo příliš málo“ seriálu Simpsonovi (od r. 1989) se v německé verzi jmenuje stejně jako film. (ČSFD)
- Po filmech Acht Stunden sind kein Tag a Svět na drátě je Strach jíst duše posledním Fassbinderovým snímkem, jehož konec není bezvýchodný. (ČSFD)
- Měkká výslovnost pokrmu kuskus hlavní hrdinkou inspirovala vznik názvu islandské kapely GusGus (dle osobního rozhovoru s Danielem Àgust Haraldssonem). (Frontie)
Reklama