Balada pro banditu

Tohle mi opravdu nesedlo. Sice se zde objevují kdejaké tehdejší neokoukané herecké tváře, ale po hudební stránce mě to totálně nudilo! Nic proti country nebo kapele Zelenáči, ale jejich podání mi opravdu nevonělo. Kdyby aspoň bylo více mluvených dialogů na úkor těch debilních písniček totálně o ničem... (18.04.2008)

Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy... Český Jesus Christ Supertar. Mnozí jsou toho názoru, že má Balada pro banditu místo pouze na divadelních prknech. Ovšem Vladimíru Sísovi a jeho týmu se podařil příjemný kompromis mezi filmovou a divadelní formou. O nádherných zlidovělých písničkách už toho bylo napsáno mnoho (všechny ty hudební rádoby znalce upozorňuji, že zdejší hudba nemá s country nic společného, i když se o doprovod postarali Zelenáči, je to něco na pomezí folku a trampské muziky, zasahující více do té druhé kategorie). Herci jsou příjemně civilní a bez zbytečných gest. Miroslav Donutil (alespoň pro mě) v životní roli, příjemní byli i Iva Bittová, Bolek Polívka či Jiří Pecha. Nadčasový a věčně mladý film. 100%. (14.03.2008)

Balada pro banditu je pro mne žánrovou záležitostí, která svou pop formou výrazně rozšiřuje svůj potenciál v oslovení širšího okruhu potenciálních diváků. Neoslovuje mne svým stylem zpracování, byť má muzikál i silná místa důvtipného sarkastického dramatu. Těch několik míst je okouzlujících, ale převládající náladu prožitku pro sebe zabírá hudební a pro mne nepříliš zajímavá stránka a hlavního vedení muzikálu a chaos nepřehledného mraveniště davu. Ve své době muselo jít o trendovou a módní záležitost, což je výsledkem kompromisu ambicí a podbízivosti s lacině jednoduchou cestou k úspěchu. Ta předpokládaná osobitá tvář je slabinou, která nenechá naplno vychutnat několik opravdu vynikajících částí s vytříbenou ironickou nótou. Divadelní prkna jistě poskytnou zábavnější zážitek, filmová verze má nevyrovnanou podobu, slibuje a nenaplní. Hlavní postavou příběhu je Nikola Šuhaj (zajímavý Miroslav Donutil) v obraze loupežníka z nutnosti a revolucionáře z donucení a neochoty podrobit se cizí nadvládě. Divoký živel s partnerským problémem je nebezpečný pro všechny současné i budoucí nepřátele. Hlavní ženskou postavou je Eržika (Iva Bittová), Nikolova vyvolená s rozpolcenou duší ženské emancipace. Symbolickou postavou je Morana (zajímavá Blanka Rudová), jako našeptávač a hlavní hybatel propletených lidských osudů. Nejrozkošnější postavou je obratný vyjednavač Mageri (dobrý Bolek Polívka), mistrně intrikující se všemi proti všem pro svůj osobní užitek za každé situace. Důrazně táhne figurky a v nestřežených okamžicích zasazuje rozhodující rány. Hlavním protivníkem je velitel četníků (velmi zajímavý Jiří Pecha), který vyplnění rozkazu považuje za své životní poslání a žádný krok není nemožný a zakázaný. Z dalších rolí: vypočítavý Eržičin otec (František Derfler), zatvrzelý a nepřátelský Eržičin bratr (Martin Havelka), věrný Nikolův bratr Jura (Petr Maláč), prodejný slabošský starosta Derbak (Pavel Zatloukal), či tragicky zneužitý četník Kubeš (dobrý Pavel Nový). Pop-kulturní muzikál není určen pro mne, forma devastuje i velmi zajímavé a svérázně pojaté části a mou duši zalévá smutek. (18.03.2017)

Legendární představení brněnského divadla Husa na provázku na plátně moc nefunguje. Pro film se prostě divadelní výrazové prostředky nehodí a připadá mi to celé, jen jako by si pár lidí udělalo radost a zfilmovalo si svou ikonu. I na tehdejší měřítka je film z hlediska techniky odfláklý, hlevně zamrzí postsynchrony, které jsou opravdu příšerné - dívat se na detail Ivy Bittové, která otvírá pusu o slabiku pozadu, je tristní. Nad vodou se film drží jen díky písničkám. (15.06.2007)

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)