Balada pro banditu

Parta mladých lidí, většinou folkařů a kotlíkářů, se sešla na festivalu a převedla divadelní zpracování Olbrachtova románu. Fikce se prolíná se skutečností. Pušky nahradily kytary, místo koně poslouží kláda. Je to nezvyklé pokoukání, ale zajímavé, méně je v tomhle případě víc. Nejlepší na celém filmu jsou písničky v podání brněnského divadla Husa na provázku, v čele s Miroslavem "Šuhajem" Donutilem, kterému role loupežníka sedne. (11.05.2003)

Řeknu Vám - už jsem viděl Vesmírnou prdu, Kameňák, sequel pro Bohové Musí Být Šílení. Viděl jsem 24 hodin, viděl jsem Teletubbies. Je podivuhodné, že jsem dokonce viděl i Discopříběh a přežil jsem. Ale něco tak nudného, odporného, patetického a až nenasytně zvrhlého jsem ještě neviděl. Střežte se Balady pro Banditu, neboť tohle je horor. Až ho uvidíte blížit se televizním programem, vyhoďte pojistky a odjeďte na bruslích na týden do Pákistánu. V opačném případě zemřete zlou smrtí (25.06.2007)

Jelikož je Donutil mnohem lepší zpěvák než herec a při zpěvu dokonce ani příliš nevadí jeho pochroumaná výslovnost, bavil mě. Naštěstí již je za námi to děsivé období (doufejme), kdy se člověk bál otevřít krabičku sardinek se strachem, že i tam bude Donutil. Přesto, že se mi Donutil v době předonutilování totálně zhnusil, tenhle muzikál se mi stále líbí. (14.03.2015)

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)

Ten film je, alespoň z neustálého vyprávění M. Donutila, neuvěřitelně vynikající film, se spoustou vtipných momentů, prostě výborná muzikálová komedie s hlubším podtextem na motivy knihy Ivana Olbrachta..hmm, možná v zákulisí. Na plátno se to tolik nepromítlo anebo prostě nejsem jenom cílová skupina diváků pro kterou byl tento film určen. Apropos muzikály...kdyby ve filmovém zpracování neexistovaly, nic by se nestalo. (08.02.2004)