Klan Gucci

Měsíc po premiéře Posledního souboje do kin dorazil další film Ridleyho Scotta, který tentokrát z 14. století přeskočil do 20. století a pojednává o krušných letech společnosti Gucci. Scottova 2. letošní novinka rozdělila diváky, kdy se jedni nebáli Klan Gucci označit za Kmotra v prostředí módy s nádechem shakespearovské tragédie, druzí se zase nebáli zajít tak daleko a označit Klan Gucci za mišmaš, který působí jako dva filmy v jednom. Dokáže si tedy Ridley Scott po Posledním souboji udržet čerstvě znovu vydobytou reputaci?   Kolem režie se dříve motal Martin Scorsese a jeho uchopení by při vzpomínce na filmy jako Casino či Vlk z Wall Street bylo rozhodně divácky vděčnější. Ridley Scott totiž není Martin Scorsese a ani nehodlá točit jako Martin Scorsese. Nejblíž k Scorsesemu je Klan Gucci ve zvolení hudební dramaturgie, kdy dojde například i na Baby Can I Hold You Tonight od Lucianna Pavarottiho a Tracy Chapman. Nadále poté platí, že Ridley Scott spíše schopným realizátorem než filmařem s jasným autorským rukopisem. Scottovy počátky u výtvarné školy jsou nadále poznat především v jeho pověstném dohledu nad výraznou vizuální stránkou. Nejdůležitější je ovšem na Klanu Gucci to, že trvá 164 minut a přesto dokáže dostatečně diváka po celou dobu upoutat a předvést zajímavé pozadí značky Gucci v poslední čtvrtině 20. století.   Lady Gaga už na sebe sice upoutala pozornost silným výkonem v předělávce Zrodila se hvězda od Bradleyho Coopera, zde jí ovšem čekal další těžký úkol. Herecky se držet na úrovni jejích kolegů Adama Drivera, Jareda Leta, Jeremyho Ironse a Al Pacina. Lady Gaga ovšem zvládla obstát a komplexní postavu Patrizie Reggiani uhrála takovým způsobem, že jí minimálně druhá oscarová nominace za herectví určitě nemine. Už jen kvůli tomu nahranému italskému akcentu je to povinnost.   Právě zmíněná mužská čtveřice poté dle očekávání nezklamala. Adam Driver potvrzuje status jednoho z nejlepších herců své generace, Jeremy Irons i Al Pacino dokazují, že na to herecky stále mají a Jared Leto je zde v nejsilnější herecké formě od Klubu poslední naděje. Za zmínku určitě stojí i Salma Hayek v roli vědmy Giuseppiny Auriemmy.   Klan Gucci ve finále bude patřit k nejzábavnějším Scottovým filmům. Ze všech Scottových filmů, které mají ke komediím daleko k nim bude mít Klan Gucci minimálně nejblíže. Nejzajímavější je na něm ovšem právě pozorovat vývoj postavy Patrizie Reggiani. Ridley Scott dokázal naprosto prodat retro atmosféru, které velmi pomáhá dobová výprava. Za zmínku stojí i parádní masky (především ta Jareda Leta) a Scottův prakticky dvorní kameraman Dariusz Wolski opět odvádí velmi dobrou práci.   Délka okolo 2 a 3/4 hodin může někoho vyděsit, film ovšem skutečně plyne neskutečným tempem, protože se v něm pořád něco děje. Ano, jisté pasáže možná mohli bez problému zmizet. Ano, oněch postav a jejich osobních linek je poměrně dost a na vše možná není úplně ideální čas. Každá stěžejní postava se ovšem nějakým způsobem vyprofiluje a dohromady skládá poměrně vypovídající mozaiku o ´´ mocném ´´ rodu Gucci, který postupně semele jedna žena.   Byl by z toho přeci jen lepší film, kdyby se této látky chopil právě třeba Martin Scorsese? Těžko říct, finální Scottova verze je ovšem ukázkou toho, že na to tenhle za pár dní 84-letý chlapík pořád má a po Posledním souboji si letos připisuje druhý solidní zářez. Vzhledem k tomu, že jeho další snímek Kitbag navíc půjde na streamovací službu Apple TV+ je Klan Gucci na delší dobu posledním Scottovým filmem, který dorazí do kin. I proto se rozhodně vyplatí nový snímek tohoto zásadního režiséra vidět na velkém plátně. I přes fakt, že rozhodně nebude pro každého..... (25.11.2021) (méně) (více)

Díky falešnému přízvuku herců nesledovatelné. Jedna moje oblíbená italská historická švadlena hned po premiéře natočila nas*ané několikaminutové video o tom, že buďto teda měli celou dobu mluvit italsky, nebo se na to urážlivé karikování měli vykašlat, a já jsem během sledování filmu jsem nemohla myslet na nic jiného. Je to tak strašně rušivé, že se z hereckých výkonů samotných, děje, obsahu, zkrátka prostě všeho ostatního stalo jenom "něco na pozadí". A navíc i nesmyslné, proč by měli mít přízvuk, když k sobě snad mluví ve stejné řeči. Pokaždé, když promluvil Jared Leto, jsem chtěla zlomit svůj tablet vzteky vejpůl. A nebo jsem něco hrubě nepochopila a měla to být nějaká extrémní komedie? Grrrrr. Ale abych dodala aspoň jednu věc, která se mi líbila: Když byli milenci poprvé na rande a Adam Driver v lodičce přepadl ze sedačky na záda a ten tajemný bodyguard, co je sledoval, se usmál. --- Mno, a když už jsem se trochu uklidnila, tak ještě něco "konstruktivní kritiky". Přijde mi, že Ridleyho Scotta pořád nechávají točit filmy, protože je to Ridley Scott, a z toho samého důvodu se mu bojí říct jakékoliv připomínky. A to ne jen u tohohle, ale u všech jeho výtvorů z posledních pár let. U House of Gucci konkrétně třeba že na banální bulvární povídku není třeba dvě a půl hodiny, že "based on a true story" automaticky nepřidává nic na kvalitě a že dramaturgie je prostě potřeba. Hluboce jsem se zamyslela a dospěla jsem k názoru, že ten film je o ničem, respektive že o ničem není. "Tři desetiletí rodinné historie, v níž nechybí láska, zrada, dekadence, pomsta ani vražda (...)" - kde? Ačkoliv by se řeči distributorů neměly brát vážně, protože často mají s filmy samotnými společné jen pramálo, tak v tomhle případě to jako berlička napovídající, o co tvůrcům asi šlo, poslouží, protože film je v tomto ohledu velmi zmatený, a jak děcka dneska říkají, does not deliver ani v nejmenším. Například právě plynutí času je ve filmu zobrazené velmi neobratně a je při divákově vnímání děje spíš na překážku. Příběh módního domu Gucci to taky není, protože film začíná s Patrizií a minimálně v první půlce se tváří, že je zcela a pouze o jejím šplhání a pokusech o manipulaci. Pak se to tedy divně zlomí a ona z děje najednou vypadne a musí se z pozadí hlásit o pozornost filmařů stejně jako se její postava snaží získat pozornost svého ex, a nepůsobí to jako záměrná změna hlavní postavy z ní na něj, ale jako chyba tvůrců a neschopnost adaptovat roztahané skutečné události do souvislého koncentrovaného vyprávění. Vztah s Pinou je velmi zkratkovitý a nedodělaný, ačkoliv má dost zásadní vliv na událost, kterou je celý film rámovaný a vypointovaný. Řekla bych, že si určitě zasloužil víc pozornosti než nějaké blbé hádání se o akcie, koho to zajímá, tohle není The Social Network. Obsazení hlavní role Lady Gaga bylo spíš nešťastné, protože žádné množství stans a gayů prohlašujících ji za ikonu z ní charakterní herečku neudělá. Nedokázala být jako neinteligetní a pudy ovládaná megera přesvědčivá a tak její postava působí jako z nějaké televizní inscenace nebo žánrového filmu, nikoliv jako "z životopisného dramatu", pokud to tedy vůbec mělo být životopisné drama, protože při tom všem šaškování, kdo ví. Sledovat vedle ní Adama Drivera byla opravdová muka. Nejenže mi přišlo, že kvůli tomu neustálému nasazování přízvuku neměl příležitost doopravdy hrát/respektive ukázat to, co je na něm jako na herci zajímavé a odlišné od davu jiných hollywoodských panáků, ale navíc byl ještě i on jako performer utlačovaný svou neobratně dominantní hereckou partnerkou. Dekadenci bych jako lákadlo na diváky v souvislosti s tímto filmem taky raději nepoužívala, spíš nudné odosobněné snobství. Jeden nahý pánský zadek na přehlídce Toma Forda dekadentní film nedělá. Takže, abych to shrnula, nejenže se mi film nelíbil (což ostatně nic neznamená, protože vyhovět vkusu všech nemůže nikdo), ale především mi přišel špatně natočený. Mám dojem, že tvůrci celou dobu doufali, že dělají druhého Vlka z Wall Street, ale zůstali na všech frontách daleko pozadu. Mně se Vlk sice taky nelíbil, ale jsem ochotná uznat, že udělaný byl adekvátně ke svým vytyčeným cílům. (04.05.2022) (méně) (více)