Jackie Brown

„Už dávno nikoho neviním zo svojich rozhodnutí." Quentina Tarantina mám rád, ako človek mi pripadá zaujímavý, originálny, sympatický a príjemný spoločník a filmy robí... nuž, vynašiel pod-žáner tarantinovka, tak asi dobré (GAUNERI, PULP FICTION). Ale až JACKIE BROWNOVÁ patrí k mojim obľúbeným filmom. V dobe premiéry bola pekelne očakávaná (bol to prvý Tarantinov film po mega bombe PULP FICTION) , avšak diváci vychádzali z kina v lepšom prípade zaskočení, v horšom znechutení a otrávení. Kričali, že toto nie je Tarantino, že skončil skôr, ako poriadne začal a že PULP FICTION bola náhoda. Sám Quentin pred premiérou varoval, že je to v podstate obyčajná romantika. S úchylným úsmevom, o ktorom len on vedel čo znamená, však rýchlo dodával, že samozrejme to, čo si pod pojmom ´romantika´ predstavuje on, sa pravdepodobne odlišuje od obecnej charakteristiky. Výsledkom je ale (napriek pár mŕtvolám na sračky rozstrieľaných v kufri auta) skutočne prevažne svojrázna romantika dvoch dospelých ľudí, ktorí sa dlho hľadali. Pokiaľ sa JACKIE BROWNOVÚ rozhodnete brať naozaj ako romantiku, asi vás bude pravdupovediac dosť otravovať štandardná kriminálna zápletka (Samuel L. Jackson síce podáva ako vlasatý obchodník so zbraňami pozoruhodnú kreáciu, ale od prvého záberu mi bol nesympatický – pritom Tarantino vie „správne“ poľudštiť aj masových vrahov). S troškou snahy sa to však dá pretrpieť. Je to ako Soderberghovo ZAKÁZANÉ OVOCIE... akurát o dosť lepšie. Fajnová muzika, bosé nohy, skvelí herci. Michael Keaton je síce super (rolu si zopakoval o rok neskôr v ZAKÁZANOM OVOCÍ, obe knihy sú podľa kníh Elmorea Leonarda), ale prím udržuje bombastický Robert „Aligátor“ Forster a bývalá blaxploitation hviezda Pam Grier. (23.10.2005)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

Nejpomalejší Tarantino, ale tady jde vidět, s jakým klidem Jackie Brownovou točil. Oproti Pulp Fiction a Gaunerům to není to, na co jsme zvyklí, ale určitě si film zaslouží svoje místo za vysluní především za herecké podaní naprosté většiny a hudbu, kterou si určitě Quentin vybíral sám. Ten chlap má prostě dokonalej vkus! (15.02.2009)

Filmová ztvárnění románů Elmore Leonarda, jako např. Soderberghův OUT OF SIGHT či právě JACKIE BROWN, mají něco společné - nevzrušivě plynoucí děj. Přitom ale nemám pocit, že bych se nudil, vždyť v obouch případech stojí za kamerou šikovný režisér a výsledkem je pohodová podívaná. Je jasné, že kdo čekal další Pulp Fiction, musel být zklamán. Ale Tarantino nic takového nezamýšlel. Sám prohlásil: "Točit další Pulp Fiction? To by byla nuda." Zkusil si něco jiného a mně tím potěšil. Vyzvihl bych zejména citlivě ztvárněnou náklonnost obouch hlavních postav (Forster-Grier) a nápad s cyklicky se opakujícím dějem ve scéně v supermarketu. Tarantino prostě umí, ať šáhne na cokoliv. (21.07.2002)

Mnohými podceňován, pro mne však jeden z nejlepších filmů režiséra Tarantina. Rád bych něco dodal k ději a k výkonům herců a vůbec ke scénáři, ale učelnější bude nic neprozrazovat a jen DŮRAZNĚ doporučit všem, ve vodě, na zemi i ve vzduchu, ať opustí své stroje a soudružky a jdou se na to podívat. To stojí za to. (06.01.2012)