Člověk obojživelník

Střet naivity a drsného světa je z pochopitelných důvodů zasazen kamsi do Mexika, nikoliv do Sovětského svazu. Kniha mě kdysi bavila mnohem více, hlavně jsem měl jasnou představu ústřední postavy se žábrami na krku. Příběhově film samozřejmě příliš nezestaral, avšak triky jsou i na tehdejší dobu prachmizerné. Jak pak by si s tímhle příběhem poradil takový Karel Zeman? Vyloženě zklamán nejsem, naštěstí film alespoň končí dobře. Vertinskaja byla pohledná, zato Koreněv - typická ruská držka, hrozný. Nejkrásnější jsou scény pod hladinou moře, škoda jen otřesného gumového žraloka... (28.09.2015)

Na tento film jsem mnohokrát stával jako dítě dlouhé řady a nikdy na mne nezbyly lístky. Nyní, po dlouhé době, vyšel na dvd a mě se ho konečně podařilo zhlédnout. Tento sovětský kousek se mi však zdá příliš pohádkově prokreslený, přehnaně patetický a naivní, jako koneckonců všechny pokusy o socialistické science-fiction. Přesto je toto dílko nasycené nostalgií i snahou udělat výjimečný film se zajímavým příběhem. Rozhodně také souhlasím s tím, že si zaslouží přízvisko, kultovní dílo sovětské vědecko-fantastické tvorby. (29.09.2012)

Film, který zvátězil v letošním "dětském festivalu" na Veselíčku a překvapivě vyřadil z dlouhodobé soutěže i Červený balónek, o kterém jsem si myslel, že je nepřekonatelný. Ale čas běží, děti stárnou a jejich nároky na film se mění. Moji poznámku, že u některých filmů je třeba i přemýšlet, vzaly vážně. Ichtyandr a jeho osudy ovlivněné fantasmaty jeho otce a hrabivostí okolního světa, je rozhodně zaujaly víc než pomyslné obrázky kreslených seriálů. I svoje pocity z filmu viděného před skoro 60 lety jsem považuji za pozitivní. (20.08.2022)

Už je to dááááávno, co jsem tenhle film viděl, ale byl jsem z něj hotový. Děj se mi poněkud těžce vybavuje, ovšem zážitek to byl (obzvláště v dobách totalitního režimu) určitě mimořádný. Závěr filmu vyzněl hodně emocionálně a tak trochu smutně i šťastně zároveň. Tento film byl asi jeden z mála sovětských titulů, na který tehdy bylo naše kino doslova narváno až po okraj. (11.02.2003)

7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. (03.10.2008)