Scénář:
Alexej KaplerKamera:
Eduard RozovskijObsahy(1)
Silně emotivní příběh kombinuje prvky science fiction, romantiky a napínavého dramatu. Pro svou žánrovou výjimečnost a originalitu příběhu se tento film stal jedním z nejpůsobivějších děl ruské kinematografie. Pozoruhodný svět ruského spisovatele Alexandra Běljajeva ožil na stříbrných plátnech v roce 1962. Legendární dílo popisuje osudy mladíka Ichtiandra, kterého nadšený vědec zachránil před smrtí tím, že mu implantoval žábry žraloka. A zároveň přišel s přelomovou představou, že by lidé, sužování věčnými sváry a válkami, mohli žít pod mořskou hladinou. Sotva dospělý chlapec slouží jako první experiment vědcovy vize. Co se ale stane ve chvíli, kdy člověk obojživelník potká dívku svých snů? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. ()
Měřeno objektivem malého kluka, který na pionýrském táboře opustil post strážce brány a odešel do povětšího stanu zhlédnout promítaný film o nějakém chlapíkovi, který měl žábry a mohl žít pod vodou. Pamatuju, že mě fascinovala ta barevnost a unikátní záběry plavající bestie Ichtyandra pod mořskou hladinou. Děsilo mě, že ho ti zlí chytili a drželi v sudu, aby nelekl na vzduchu nebo naopak - už vlastně nevím. Ono, z dnešního hlediska to je asi blbost a i se z dnešního hlediska těžko věří tomu, že tenkrát bylo vzácnost vidět podmořské krajiny, ale halt byla taková doba a ani pionýři neměli na růžích ustláno. ()
Výchozí vědeckofantastickou zápletku lze vnímat jakožto parafrázi na román Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea (kapitán Nemo a jeho ponorka Nautilus, kterou běžní lidé zaměňovali za mořské monstrum/vědcův syn Ichtyandr schopný dýchat pod vodou je lidem znám jakožto „mořský čert“; snaha izolovat se od lidí v hlubinách moře; utopické představy, atd.). S přibývajícími minutami filmu se však stále více do popředí dere romantická linie příběhu a některé ze zajímavých motivů zůstanou pouze lehce načrtnuty – např. profesorova utopická představa o lidech žijících pod vodou. Ve výsledku je Člověk obojživelník vcelku zábavným žánrovým hybridem, který však v některých momentech lehce doplácí na přílišnou naivitu. ()
Soudruzi z Ruska sice v pohledu z dnešní doby nepředvedli nic převratnýho, ale tehdy to musela být asi fakt převratná sci-fi pecka, u který se ani v nejmenším nedivim, že se v Rusku stala slavnou, nicméně přece jen dialogy zaváněly skoro až trošku moc parodií a naivností, stejně jako některý scény zase telenovelovitostí. Ovšem na druhou stranu triky jsou na tehdejší dobu celkem chytře řešený, i když jich tu teda moc nemuseli použít ()
Poslední dobou se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že s filmovou sci-fi mám problém. Moji přátelé nad něčím, co je zrovna hitem měsíce, jásají a já usínám, propadám nad nelogičnostmi a trapnými dialogy záchvatům bujarého veselí, potlačuji dávivé pocity, často všechno popsané prostřídám vícekrát během jednoho filmu. U Člověka obojživelníka jsem došla k tomu, že to spíš než co jiného je problém toho, že současná triky a efekty nadupaná scifíčka jsou neuvěřitelně stupidní slátaniny, pro člověka, který nemá rád triky a efekty a chce dobrý příběh, uvěřitelné postavy, uvěřitelné motivy a dialogy, z nichž mu není trapně, naprosto nevhodné. Tady je to, co je označováno za zelené poselství, podáno vcelku nenásilně, motivy postav mají hlavu a patu, příběh je napínavý a postavám naprosto upřímně držíte palce. Jsem si jistá, že tak, jak je na tom Člověk obojživelník dnes, na tom Avatar za padesát let nebude. ()
Galerie (49)
Photo © Lenfilm Studio
![Člověk obojživelník - Fotosky](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/356/163356890_d1a760.jpg)
Zajímavosti (10)
- Film byl natočen podle stejnojmenného románu z roku 1928. (StrYke)
- Podstatnú časť filmu tvoria atraktívne „podmorské” zábery, ale časť z nich vznikala v hodne prispôsobenom bazéne. Pokiaľ sa Ichtiander (Vladimir Korenev) pohyboval priamo v mori, hlavného hrdinu pri nich nahradzovali profesionálni potápači. (classic)
- Zhruba ve třetině filmu, kdy Ichtyandr (Vladimir Koreněv) bloudí ulicemi nejmenovaného města, je v záběrech vidět Škoda 1201. Všimnout si můžeme i nesmírně populární „Buchanky“, sanitky UAZ-452. (Robbi)
Reklama