O vánoční hvězdě

Hezký vánočně-pohádkový příběh se zajímavým námětem o lásce mezi lidmi i hvězdami, relativně humorným zpracováním s využitím vtipných narážek na vesmírná tělesa, nádherně vyhraněnými postavami včele s naivním děvčetem a vypočítavou mrchou a též jejich do sebe zahleděným pitomcem, skvěle hrajícími protagonisty zahrnujícími kromě zmíněných i vedlejší úlohy bílého trpaslíka či obou zamilovaných mužských hrdinů, opravdu krásnou výpravou, velmi dobrými triky a moc pěkným zpíváním navozujícím milou sváteční atmosféru. 75 % (29.12.2020)

Jako snad již tradičně je nejslabší stránkou nové vánoční pohádky samotný příběh. Kostrbatě pospojovaný děj, ve kterém se řada postav chová, tak jak je to v dané scéně potřeba, aniž by jejich chování šlo nějak psychologicky pochopit. A navíc spousta herců hraje každý jak z jiného filmu. A přitom právě silná herecká sestava celou pohádku drží nad vodou. Herci často uhrají i to, co jinak nedává smysl. Mezi další pozitiva přidávám, že pohádka dobře vypadá i zní, za což mohou zejména Martin Šácha a Aleš Březina. (25.12.2020)

Pro mě jakési nepohádkové sci-fi; s nepřijatelně velkoHubýmy nabubřelými "nadpozemskými" monology. Kostýmová výprava výborná, pěkné softwarové hvězdné městečko, ale žádný humor, který by dokázal na mé tváři vykouzlit alespoň malý vánoční úsměv. Tedy mimo dopadu Terezky roztomilé Vořížkové do dřevěné boudy. Vtipný humor nahrazen ubohým "šaškováním" Siria a ostatně i dalších hvězdných hereckých postav hvězdného nebe. To Hodinářův učeň je jiné scénáristicky propracované kafé. Pro mě velké štědrovečerní zklamání roku 2020. (26.12.2020)

Kouknou se, tvůrci, na Hvězdný prach, jak se dělá pohádka / fantasy podobného stylu - že to chce nějaké větší motivace postav, než jen "Má ji rád, ale jen čumí - Má ji rád až k vlastní smrti - Má rád jen sám sebe - Je zlá, ale vlastně neví proč - Má ho ráda, protože hezky složil jednu písničku". Protože když tohle držíte po neskutečně dlouhou dobu, která u mne subjektivně trvala tři hodiny, tak se vám děj nikam nepohne a je to nuda k po... prostě nuda bez děje. To, co jste odvyprávěli za dvě hodiny (fakt to má jen 92 minut? Nevěřím.), jste měli odehrát za čtvrt hodiny a udělat z toho pořádné tóčo, ne jen naprosto statické hlavní hrdiny a stafáž naprosto netečných postav v pozadí (Hm, aha, přistává Velký vůz, pohoda, není se čemu divit - Hele, holka září, v poho. - Hele, holka září ještě víc, tak jí zatleskáme. - Hele, nějaký divný chlápek s dlouhými bílými vlasy, v poho... atd.). Než se tady Bezejmenný rozhoupe něco udělat, už film pomalu končí, a nakonec vlastně STEJNĚ NIC NEUDĚLÁ! Děti zpívají furt dokolečka jednu a tu samou písničku, až už to všechny musí tahat za uši. Než Měsíci dojde, že by mohl něco udělat sám, uplyne úplně celý film, navíc jako šéf je naprosto pitomý, když nepojme ani nejmenší podezření vůči Proximě. Nic, nic, nic, postavy prostě z panoptika, a vlastně ani ta Proxima nic nepředvede kromě foukání do flašky, dokud jí fet nedojde. A čemu mělo být měsíční stříbro, fakt netuším. Když měli mlhu v očích a dělali, co jim nakážu, na co jim cpát ještě stříbro??? A postava královny - je očarovaná, nebo se tak pitomě chová ze své vůle? Tedy že věří nějaké naprosto neznámé čůze, která jí vpadla na hrad a haní jí její jedinou, vlastní dceru? Že takovou nedala chytit za flígr a vyhodit, ale místo toho ji pozve k večeři? I s tím podivným Kubou, teda očarovaným Vaškem? Mankote! Ještě tak nejvíc se mi líbilo nebe, ale zas - nemělo domyšlená pravidla, co ty hvězdy můžou, a co ne, jak to, že můžou pár dní nesvítit, Siriova domýšlivost přestane být brzy vtipná, trpaslíci jsou blbci až za hrob, a navíc ani to zábradlí do konce filmu taky nikdo neopravil. Co když jim tam Denička zas spadne? Nakonec fakt nerad musím přiznat, že jediným, fakt jediným oživením téhle nezáživné podívané je herecké dřevo Voříškovic Ramba, která se aspoň snaží z té bláznivé a naivní hvězdy vykřesat (byť často násilně a sem tam za hranu) nějaký sympatický humor a bezstarostnost. (25.12.2020)

Pri sledovaní som si spomenul a viackrát v hlave pospevoval obľúbený song Karla Plíhala: "Padaly hvězdy a jedna z nich slítla, mé milé přímo do klína. Jak byla žhavá, tak sukně ji chytla, a od sukně celá roklina. Teď už jen v očích jak tečka za snem, skomírá malý plamínek. Běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.". Takže to nemohlo, a nebolo vôbec katastrofálne. Práve naopak, zapadlo do vianočnej nálady. Okrem toho: Zobrazenie nebeskej dráhy ako vlhkého sna ilustrátorov jehovistických časopisov "Strážna veža" a "Prebuďte sa!", potešilo. (25.12.2020)