Luca

Príbeh a nápad sú dokonalé. Titulný hrdina Luca je uhriaknutou morskou príšerkou túžiacou zažiť veľké dobrodružstvo. A začína koketovať s myšlienkou, že poruší zákaz svojich rodičov a vydá sa na súš, kde chce preskúmať v koži obyčajného chlapca ľudský svet. Tvorcovia sa tu môžu oprieť o atmosféru preslneného Talianska, v ktorom tamojšie mestečko dýcha životom, správne roztomilými obyvateľmi a je navyše podstatne rozmanitejšie a viac očarujúce, než sa na prvý pohľad zdá. Taliansky feeling je potom doplnený výbornou hudbou, odkazmi na (nielen) tamojšiu kinematografiu a ako vždy prvotriednou animáciou. Luca mi potom svojim spôsobom pripomína Dobrý ročník od Ridleyho Scotta. Renomovaní autori sa tu rozhodli vykašľať na ambície a jednoducho nám raz naservírovať dejovo jednoduchý výlet do Európy, ktorý diváka svojim feelingom, romantickým poňatím nádhernej lokality i hravosťou totálne uhranie. (24.5.2022) (02.09.2022)

Luca se dá charakterizovat jako ta menší a méně ambiciózní pixarovka a dle toho také začátek vypadal. Vlastně mi to přišlo celé jako obyčejný příběh se zajímavými hrdiny, nicméně nic extra nového, co bychom neviděli v desítkách jiných animáků. V druhé polovině se ale projevil onen slavný Pixar efekt, magicky mi film rozproudil emoce a dokonce dojal způsobem, který mohl zapříčiněn momentální životní situací, i tak se mi to ale zas tak moc často nestává. Luca je tradičně nádherně vypadající animák, který je třeba na rozdíl od loňské Duše přece jen přístupnější pro rodiny s menšími dětmi, i tak je to stále o několik levelů výše než průměrné animáče od konkurence, spoléhající zejména na humor toho nejjednoduššího zrna. Jistě, patrně se dalo čekat více, ale já měl naopak očekávání snížená a nakonec jsem byl velmi příjemně překvapen. (27.06.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Předvídatelné, ploché. Hlavně si ale nejsem jistý, jeslti je posilování kulturních / regionálních / národních sterotypů opravdu projevem jejich milé oslavy a tím správným nástrojem pro šíření evangelia tolerance - vždyť to je snad přímo protimluvné. A spíš to působí jako dost povrchní / cynická apropriace, přívlastňování, vybraných motivů, bez nějaké promyšlenější souvislosti. Luca neni Coco. Jako dobrodrůžo pro děti dobrý, ale to by Pixar nesměl pomrkávat na dospělé. (29.11.2021)

"Santa mozzarella!" ______ Legendární animované studio Pixar s hopsající lampičkou uvnitř se díky svým nejnovějším celovečerním počinům zcela zaslouženě etablovalo na absolutní špičku mainstreamový animovaný produkce. To je samozřejmě podmíněno i tím, že Pixar vždy tvořil multigenerační snímky - tedy příběhy, které láskyplně chytnou za srdce prakticky všechny věkový kategorie - starý, mladý, děti, dospělé prožívající krizi středního věku - doslova každýho. Jenže tentokrát je jeho nejnovější celovečerní dílko 'Luca' zaměřeno spíš na dětskou sortu publika - což je rozhodnutí, které bude vonit málokomu.... Laicky řečeno, humor je až moc slapstick. Premisa příběhu je velmi jednoduchá, a nikterak komplexní - zato v samotném jádru organicky konzistentní z hlediska narace, a minimálně o dva levely mimořádnějc poutavá svým příběhovým archem, který aspiruje a kráčí v žánrových šlépějích klasický letní coming of age feel good dramedie, která je zároveň jedinečná díky tomu, s jakou lehkostí operuje s prezencí lidského života a rozmanité italské kultury z atypický perspektivy dvou mořských příšerek. 'Luca' zároveň velmi umně využívá principu genius loci - nebo-li ducha místa - nejen v rámci malebného městečka a zejména pak půvabu italské riviéry.... Co mě ovšem znenadání nakonec přimělo dát pětikvalt je famózní závěrečná katarze, po který nezůstane nejedno oko suchý jak panenská blána - opět mi totiž hlava nebere, jak dokážou tvůrci od Pixaru vždy tak efektivně zadrnkat na emoční strunku, a v závěrečným klimaxu perfektně nakulminovat a využít všechny příběhový peripetie a intenzivně tak atakovat divákovo bezbranný srdíčko.... Ve výsledku je sice animák'Luca' jeden z těch kvalitativně slabších příspěvků pixarovského repertoáru - respektive taková ta klasická animovaná alegorie o síle přátelství, platonický lásce, úskalích minority v zajetí majority, a v závěru tvůrci provokativně zahrají i na kuriózní tóninu předsudků a xenofobie - ale svoje věrný fanoušky si určitě najde. Jednou z mála vad na kráse je tak trochu triviálně koncipovaná animace, s níž nemusí kdekdo sympatizovat. Potitulková scénka ženiální. Jen tak dál lampičko.... // VERDIKT: nemůžu si pomoct, ale uděluju 8,5 vesmírných ančoviček z 10 // 🐳 (20.06.2021)