Luca

Už když jsem se o tomhle filmu dozvěděl a když jsem k tomu viděl první trailer, bylo mi jasné, že na tohle prostě musím do kina zajít. Důvod je prostý. Je to hlavně kvůli tomu nápadu, který vlastně vždycky byl mým dětským snem (a dál se v tom pitvat nebudu), ale nikde jsem nenašel nic, co by mu bylo podobné. Teda jo, částečně tomu odpovídá Malá mořská víla a seriál H2O, jenže obojí mi přišlo vždycky moc holčičí a obojí mě i přes ten námět vůbec nezajímalo. Když se ale objevila Luca, skrytě jsem doufal, že by ty moje divné dětské sny mohly být konečně splněny - a tak jsem se dneska s pár obavami vydal do kina a odešel jsem naprosto nadšený. Měl bych pár drobných výtek k představení toho světa, ale jinak u žádné jiné nemám a strašně jsem si to užil - navíc vidět to jako dítě, možná by to byl můj vůbec nejoblíbenější film (ale takhle k tomu kupodivu taky nemá daleko, jen má silnou konkurenci). Je to hrozně milé, pohodové, optimistické, není v tom žádná velká akce a plyne to spíš pozvolně, ale zato dost funkčně, jelikož se mi povedlo naladit přesně na tu správnou vlnu s tím filmem (a kdybych to přehnal, tak by se to na Disney/Pixar film dalo označit i jako poetický film), ten humor v tom je takový jemný, ale přesto funkční a obejde se bez fekálního humoru, postavy jsou hodně sympatické a okamžitě si mě získaly... Navíc se mi líbilo, že máma hlavního hrdiny Lucy se jmenuje úplně stejně, jako moje máma, to mi ten film ozvláštnilo ještě víc. A ten nápad s hodnými vodními příšerkami, co poznávají svět na souši, jsem si pochopitelně zamiloval hnedka a to víc se mi líbí, že tak skvěle funguje, aspoň pro mě. Obávám se, že si to tu moc velkou přízeň nezíská a někteří od toho budou čekat takový ten animák, který se snaží být hrozně pro děti (humorem, postavami...) a zároveň hrozně pro dospělé (hlubší myšlenkou) typu V hlavě nebo Duše (akorát tenhle typ animáku moc často nefunguje tak jak by měl a nedokáže najít tu prostřední cestu mezi tím vším, takže u toho člověk nechápe, na koho to teda chtějí tvůrci orientovat především), ale Luca taková není. Luca ale ani není vyloženě jen pro děti, ale prostě takový ten "feel-good" film. Prostě film, u kterého se po celou tu stopáž budete cítit dobře, zapomenete na všechny starosti a naprosto si ho tak užijete. V tomhle funguje naprosto skvěle. Navíc úplně "prázdný" není, jelikož celý hodně je o důležitosti přátelství a rodiny - což sice rozhodně není originální téma, ale to mi překvapivě vadí úplně nejmíň a tady navíc funguje dokonale. I to prostředí slunné Itálie sem skvěle pasuje a přitom je nenucené a bez žádných násilně přidaných moderností, což taky dost cením. Za mě teda naprosté nadšení a dokonalé splnění mých dětských snů, které sice moji top 10 oblíbených filmů nenaruší, ale mezi mé ostatní oblíbené filmy co mám na profilu své místo najde určitě - a možná i v té top 50. Dokonce bych na to i klidně do kina zašel někdy znova, až tak moc se mi to líbilo. EDIT: Tak jsem udělal to, co jsem si slíbil, že nikdy neudělám - šel jsem na to do kina podruhé. Tentokrát už v tom sále se mnou dokonce i někdo byl, nicméně jsem to tentokrát viděl v originále s titulky a jsem z toho nadšený ještě víc. Navíc jsem si všiml promyšlených detailů (kopec, na kterém kluci ze začátku zkouší jezdit na vlastnoručně vyrobené vespě x kopec, na kterém probíhá cyklistická část závodů), konečně mi došlo i to, jak úžasný a dokonalý soundtrack to má a především jsem zjistil, že to vlastně je i do určité míry psychologický film. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že to není jen "příjemná jednohubka bez čehokoli hlubšího", ale že v tom fakt nějaký přesah je. I s tím strýčkem Ugem, což dokazuje i ta potitulková scéna. Já fakt budu muset přehodnotit pořadí svých oblíbených filmů, protože tohle mě dostalo tolik jako už dlouho nic a ačkoli v tom možná vidím něco krapet jiného než ostatní, neznamená to, že si ten film nemůžu zamilovat. EDIT 1.5. 2022: I po osmém zhlédnutí se mi to pořád hodně líbí, možná snad ještě víc než po všech předchozích. Vidět to ještě jako děcko, tak je to pro mě film č.1 a to možná i bezkonkurenčně, ale hodně užít jsem si to dokázal i teď a to už je co říct. Mám ten film hrozně rád - ať už jeho neuvěřitelnou poetikou (na animáky od Pixaru až nezvyklou), tak i samotným příběhem, postavami, prostředím nebo dost silným závěrem i na několikáté zhlédnutí. A pořád si stojím za tím, že to má přesah a že to je i psychologické (na úrovni animáků pro děti), vlastně si za tím stojím snad ještě víc než předtím. Je to prostě moje srdcovka, nehledě na ten jeden dost zcestný výklad filmu, který už jsem ale skoro úspěšně odignoroval a tak si můžu Lucu po dlouhém rozhodování konečně zařadit mezi Top 10 oblíbených filmů :-) 5* (19.06.2021) (méně) (více)

Studio Pixar je už přes 25 let legendou v rámci tvorby animovaných filmů. Studio zodpovědné například za série Toy Story, Úžasňákovi, Hledá se Nemo/Dory nebo Auta či filmů jako Ratatouille, Vzhůru do oblak nebo V hlavě už do roku 1995 pravidelně do kin servíruje naprosto kvalitní animáky, které jsou velmi ambiciózní, cílí i na starší diváky a jsou jednoduše nadále špičkou. Animák Luca je poté 24. celovečerním filmem studia Pixar a dle očekávání rozhodně nejde o špatnou podívanou. I když jde o Pixar je ovšem možná tentokrát lepší vysoká očekávání tak trochu zkrotit. Luca je rozhodně ideální letní dobrodružná podívaná a fajn zážitek pro celou rodinu. Pixar tentokrát těží z italského folklóru, přičemž právě režisér filmu italského původu Enrico Casarosa při tvorbě filmů čerpal ze vzpomínek na své dětství. Luca má zároveň poselství o tom přestat mít strach z neznámého, přijmutí sebe samotného a jít si za tím co člověk chce. Vzniká zde silné přátelství dvou klučinů (které je dle pár recenzí alegorií na homosexuální romanci - v tomto případě jde o lepší gay romanci než Dej mi tvoje jméno!), animace je pořád na velmi vysoké úrovni a samotný Caracosa chtěl dle svých slov vzdát poctu Federicovi Fellinimu a dalším klasickým italským filmařům.   Problém je jen dost možná právě v těch očekáváních. U Pixaru si už diváci tak nějak zvykli na silný příběh, skutečně propracované postavy a především skutečně nápaditý svět plný výtečných nápadů a kreativních detailů. A v tomhle ohledu Luca do jisté míry může z několika důvodů zklamat.   Svět Lucy je tak trochu chudý. Chybí více těch proslulých nápadů a především propracovaného pozadí daného světa. V podmořském světě se ve finále tolik času netráví, i přes to ovšem působí tak trochu bez života, zvláště když si člověk vzpomene na Hledá se Nemo/Dory. A pak je tu pochopitelně to italské městečko, které je ovšem v podstatě klasické italské městečko. Sice se tu pracuje právě s oním italským folklórem, i tak je ovšem nový pixarovský svět víceméně bez nápadů.   Ani s designem jednotlivých postaviček si tentokrát Pixar moc práci nedal. Většinou se přitom Pixaru daří od sebe vždy jednotlivé postavy rozlišit (a to i epizodní), zde ovšem do jisté míry působí jednoduše zaměnitelně a celkově to působí, že tentokrát Pixar na detaily postav a prostředí tak úplně nedbal. Animace sice pořád obsahuje hodně kreativních nápadů a je pořád velmi povedená, tentokrát ovšem vyloženě chybí WOW moment toho, co ty klučí pixarovští dokážou. Kdyby nešlo o Pixar, ale nějaké náhodné neprofláknuté studio, dost možná by mohlo jít pro dané studio o stejně výrazný startovač jako kdysi pro Pixar první Toy Story. Jenže je to právě Pixar a v tomhle ohledu zaostává za očekáváními. Ta animace se tak trochu úmyslně vydává jiným směrem (Casarosa se dokonce dle svých slov inspiroval stylem Hayao Miyazakiho), více než velmi fajn animace ovšem tentokrát nedorazila.   A pak je tu ten příběh. Ten sice rozhodně není nejslabší, přesto je do jisté míry ohraný a především tak trochu působí dojmem, že se skutečně musela základní synopse ´´ dva podmořští chlapci musí přežít ve vesnici, kde jsou terčem a přitom se musí jejich přátelství podrobit lehké zkoušce ´´ roztáhnout na hodinu a půl. Hezky se přitom sice pracuje s přátelstvím, atmosféra Itálie tam je a sem tam se skutečně podaří přijít s nějakým kreativním a reálně vtipným nápadem, je jich ale pořád málo. A díky tomu si divák může snadno všimnout, že v tomhle případě u Pixaru dost možná celou látku tak trochu podcenili. Zvláště ve finále, kde se vše vyřeší až trochu příliš snadno.   Spíše než samotnou animací spíše Luca zaujme velmi slušivým vizuálem. Skutečně pěkně se na to celou dobu dívá, Casarosovo čerpání odjinud je poznat a přitom si u toho jde tak trochu svojí cestou a skvěle u toho funguje i samotný soundtrack, který sedí k oné italské pohodě. Sám Casarosa se přiznal, že se chtěl původně k složení hudby oslovit Ennia Morriconeho, ten ovšem bohužel zemřel ještě předtím, než mohl tuhle hudební legendu oslovit. Přesto ovšem náhradní volba Dan Romer dokázala dodat funkční hudbu, která k oné atmosféře dokonale sedí. O Luce se toho dost pravděpodobně vlastně ani říct nedá. Poselství je očividné a funkční a onu přidanou hodnotu v oblasti homosexuální fanfikce si kdokoliv může ve svém zájmu přidat. Animace tentokrát není na úrovni Pixaru zrovna světoborná, přesto ovšem nadále velmi dobrá. Pixar tentokrát nepřišel s dokonale prokresleným světem, kdovíjak dobře napsanými i od sebe odlišitelnými charaktery a ani se světoborným příběhem a kdovíjak převratnou myšlenkou, přesto je to ovšem pořád fajn feel-good letní dobrodružství, které jen zamrzí v tom ohledu, že jde na poměry Pixaru spíše o rutinu. Osobně jsem i díky tomuhle lehce zklamán a považuji Lucu za prozatím nejslabší celovečerní pixarovku. O vyložený pokles ovšem pořád nejde, jen za sebe osobně doufám, že za rok (kromě originálního animáku Turning Red dorazí i sólové dobrodružství Buzze Rakeťáka ve vesmíru) bude důvod k radosti kvůli Pixaru o poznání větší....... (19.06.2021) (méně) (více)