Luca

Studio Pixar je už přes 25 let legendou v rámci tvorby animovaných filmů. Studio zodpovědné například za série Toy Story, Úžasňákovi, Hledá se Nemo/Dory nebo Auta či filmů jako Ratatouille, Vzhůru do oblak nebo V hlavě už do roku 1995 pravidelně do kin servíruje naprosto kvalitní animáky, které jsou velmi ambiciózní, cílí i na starší diváky a jsou jednoduše nadále špičkou. Animák Luca je poté 24. celovečerním filmem studia Pixar a dle očekávání rozhodně nejde o špatnou podívanou. I když jde o Pixar je ovšem možná tentokrát lepší vysoká očekávání tak trochu zkrotit. Luca je rozhodně ideální letní dobrodružná podívaná a fajn zážitek pro celou rodinu. Pixar tentokrát těží z italského folklóru, přičemž právě režisér filmu italského původu Enrico Casarosa při tvorbě filmů čerpal ze vzpomínek na své dětství. Luca má zároveň poselství o tom přestat mít strach z neznámého, přijmutí sebe samotného a jít si za tím co člověk chce. Vzniká zde silné přátelství dvou klučinů (které je dle pár recenzí alegorií na homosexuální romanci - v tomto případě jde o lepší gay romanci než Dej mi tvoje jméno!), animace je pořád na velmi vysoké úrovni a samotný Caracosa chtěl dle svých slov vzdát poctu Federicovi Fellinimu a dalším klasickým italským filmařům.   Problém je jen dost možná právě v těch očekáváních. U Pixaru si už diváci tak nějak zvykli na silný příběh, skutečně propracované postavy a především skutečně nápaditý svět plný výtečných nápadů a kreativních detailů. A v tomhle ohledu Luca do jisté míry může z několika důvodů zklamat.   Svět Lucy je tak trochu chudý. Chybí více těch proslulých nápadů a především propracovaného pozadí daného světa. V podmořském světě se ve finále tolik času netráví, i přes to ovšem působí tak trochu bez života, zvláště když si člověk vzpomene na Hledá se Nemo/Dory. A pak je tu pochopitelně to italské městečko, které je ovšem v podstatě klasické italské městečko. Sice se tu pracuje právě s oním italským folklórem, i tak je ovšem nový pixarovský svět víceméně bez nápadů.   Ani s designem jednotlivých postaviček si tentokrát Pixar moc práci nedal. Většinou se přitom Pixaru daří od sebe vždy jednotlivé postavy rozlišit (a to i epizodní), zde ovšem do jisté míry působí jednoduše zaměnitelně a celkově to působí, že tentokrát Pixar na detaily postav a prostředí tak úplně nedbal. Animace sice pořád obsahuje hodně kreativních nápadů a je pořád velmi povedená, tentokrát ovšem vyloženě chybí WOW moment toho, co ty klučí pixarovští dokážou. Kdyby nešlo o Pixar, ale nějaké náhodné neprofláknuté studio, dost možná by mohlo jít pro dané studio o stejně výrazný startovač jako kdysi pro Pixar první Toy Story. Jenže je to právě Pixar a v tomhle ohledu zaostává za očekáváními. Ta animace se tak trochu úmyslně vydává jiným směrem (Casarosa se dokonce dle svých slov inspiroval stylem Hayao Miyazakiho), více než velmi fajn animace ovšem tentokrát nedorazila.   A pak je tu ten příběh. Ten sice rozhodně není nejslabší, přesto je do jisté míry ohraný a především tak trochu působí dojmem, že se skutečně musela základní synopse ´´ dva podmořští chlapci musí přežít ve vesnici, kde jsou terčem a přitom se musí jejich přátelství podrobit lehké zkoušce ´´ roztáhnout na hodinu a půl. Hezky se přitom sice pracuje s přátelstvím, atmosféra Itálie tam je a sem tam se skutečně podaří přijít s nějakým kreativním a reálně vtipným nápadem, je jich ale pořád málo. A díky tomu si divák může snadno všimnout, že v tomhle případě u Pixaru dost možná celou látku tak trochu podcenili. Zvláště ve finále, kde se vše vyřeší až trochu příliš snadno.   Spíše než samotnou animací spíše Luca zaujme velmi slušivým vizuálem. Skutečně pěkně se na to celou dobu dívá, Casarosovo čerpání odjinud je poznat a přitom si u toho jde tak trochu svojí cestou a skvěle u toho funguje i samotný soundtrack, který sedí k oné italské pohodě. Sám Casarosa se přiznal, že se chtěl původně k složení hudby oslovit Ennia Morriconeho, ten ovšem bohužel zemřel ještě předtím, než mohl tuhle hudební legendu oslovit. Přesto ovšem náhradní volba Dan Romer dokázala dodat funkční hudbu, která k oné atmosféře dokonale sedí. O Luce se toho dost pravděpodobně vlastně ani říct nedá. Poselství je očividné a funkční a onu přidanou hodnotu v oblasti homosexuální fanfikce si kdokoliv může ve svém zájmu přidat. Animace tentokrát není na úrovni Pixaru zrovna světoborná, přesto ovšem nadále velmi dobrá. Pixar tentokrát nepřišel s dokonale prokresleným světem, kdovíjak dobře napsanými i od sebe odlišitelnými charaktery a ani se světoborným příběhem a kdovíjak převratnou myšlenkou, přesto je to ovšem pořád fajn feel-good letní dobrodružství, které jen zamrzí v tom ohledu, že jde na poměry Pixaru spíše o rutinu. Osobně jsem i díky tomuhle lehce zklamán a považuji Lucu za prozatím nejslabší celovečerní pixarovku. O vyložený pokles ovšem pořád nejde, jen za sebe osobně doufám, že za rok (kromě originálního animáku Turning Red dorazí i sólové dobrodružství Buzze Rakeťáka ve vesmíru) bude důvod k radosti kvůli Pixaru o poznání větší....... (19.06.2021) (méně) (více)