Zaklínač: Pokrevní pouto

Svět Zaklínače vytvořený Andrzejem Sapkowskim patří mezi nejpopulárnější literární fiktivní světy, kdy jeho oblíbenost posilnila i videoherní série založená na příbězích Geralta z Rivie. Sériová adaptace od Netflixu s Henrym Cavillem poté zažila svůj úspěch, po čase byl ovšem cítit větší a větší odklon od zdrojového materiálu, kdy dle všeho hodlá tvůrčí tým být ve směřování seriálu ještě volnější. I proto seriál po 3. sérii opustí Henry Cavill a v roli Geralta z Rivie bude nahrazen Liamem Hemsworthem, dost možná bude právě toto hřebík do rakve seriálového Zaklínače, kdy se Netflix pochopitelně snaží potencionálně rozjet jednu ze svých nejúspěšnějších franšíz. Došlo tak už na animovaný film Zaklínač: Vlčí sen, kromě dalšího animovaného filmu se chystá i animovaný seriál a došlo i na seriálový prequel Zaklínač: Pokrevní pouto. Jenže Pokrevní pouto je v součtu spíše dalším klíčem k tomu, jak Netflix svého Zaklínače pohřbí.  Seriál odehrávající se 1200 let před narozením Geralta z Rivie již při své výrobě zažil řadu komplikací, kdy došlo ke snižování rozpočtu, z původně plánovaných šesti epizod byl seriál omezen na čtyři epizody a došlo i na přepisování i přetáčky, které mimo jiné do seriálu zakomponovali oblíbeného Marigolda v podání Joeyho Bateyho. A výsledek je poměrně bolestivý. Pokrevní pouto totiž působí jako velmi fádní fantasy, na které je při sledování jednoduše vidět, že se při realizaci této minisérie pokazilo, co mohlo. V kontextu aktuálních velmi kvalitních fantasy seriálů či alespoň slušných seriálů nemohlo Pokrevní pouto v této formě zvítězit, kdy tvůrci sice pracují s pořád dostatečně zajímavým světem, který je v jistých momentech pořád správně brutální, teprve tohle je ovšem signál neúspěchu. Kritici 2. série Zaklínače jí dluží omluvu, teprve tohle je pád do propasti. Michelle Yeoh je sice v roli elfky Scian dostatečně zajímavá a je nadále hereckou jistotou, její herecký doprovod v podobě Sophie Brown a Laurence O'Fuaraina ovšem od počátku působí herecky nepřesvědčivě a nezajímavě. Celá čtyřdílná minisérie se po zhlédnutí vlastně pravděpodobně rychle vymaže z paměti, protože se na ní těžce hledá cokoliv kdovíjak zajímavého. Celé je to natočené rutinním způsobem, které sice má nějakou úroveň a v jistých momentech své kouzlo zvládá vyvolat i samotná výprava, jinak je to ovšem celé spíše nevtahující, nezajímavé a v jistých momentech lacině působící.  Díky zmatenému vyprávění se snadno pozná, že se škrtal počet epizod, práce s ústředním příběhem tak díky tomu dvakrát nefunguje, kdy Pokrevní pouto ve výsledku působí jako minisérie, kterému chybí nějaká nosná dramaturgická konzultace, kdy to celé působí, že se nikdo nebyl ochoten podívat se na výsledek a říct si, že by možná bylo ideální to celé nějak poskládat, aby to alespoň dávalo smysl a šlo to celé přímo z bodu A do bodu B. Postavy jsou do velké míry ploché, vizuální efekty působí neskutečně odbytým způsobem a v součtu vlastně Pokrevní pouto nepůsobí jako něco, co se odehrává ve stejném světě jako klasický Zaklínač. Po vzoru Andrzeje Sapkowskiho není nutné se nachlastat, aby člověk poznal, že je cosi shnilého v tomto prequelu Zaklínačovo.    Dojení je přitom v rámci obchodního duchu vlastně zcela přirozenou záležitostí, přesto by základem měla být nějaká nosná myšlenka jak s nějakým prequelem/sequelem/spin-offem konkrétně pracovat. Dívat se v roce 2022 na nový seriál, který připomene časy Xeny či Hercula s Kevinem Sorbem (tyto seriály jsou ovšem alespoň zábavné), je přeci jen krapet pochybné. Tento výsledek nepůsobí jako kdovíjaká snaha nosně pracovat s rozšiřováním dostatečně oblíbeného světa, vůbec z toho není cítit žádná epika či návod k fascinaci nad představeným světem. Pokrevní pouto přitom zároveň není tak špatné, aby vyvolávalo alespoň nějaké emoce. Je to jen prostě šeď, která díky omezenému počtu epizod rychleji uteče a na tenhle mišmaš, kde v průběhu skutečně téměř nic nedává smysl a především si někdo očividně neujasnil ani práci s atmosférou či nějakými ústředními motivy, se snadno zapomene velmi rychle. Z Pokrevního pouta je totiž těžké zapamatovat si cokoliv s výjimkou jistoty jménem Michelle Yeoh.  Netflix by rád na Zaklínači vystavil velkou franšízu, po odchodu Henryho Cavilla je ovšem Pokrevní pouto dalším velkým kůlem, který i tentokrát možná mine životní funkce, přeci jen se ovšem jedná o výraznou ránu, která se hojit bude velmi těžko. A i kdyby ano, jizva pořád přeci jen zůstane.... (26.12.2022) (méně) (více)