28 dní poté

2008: Jeden z mála "novodobých" hororů, jež se mi líbí, a který mi paradoxně nepřijde jako horor. Ve 28 dnech vidím schématicky zobrazenou lidskou společnost se všemi jejími nedostatky. Cillian a Brendan svým civilním herectvím odpalují Dannyho hozený míček a to společně s fantastickým soundtrackem vytváří opravdu jedinečný filmový zážitek, který si ráda dopřávám znovu a znovu. Aneb film o tom, jak se lidé chovají, když všechno dosud samozřejmé přestává existovat. ♥♥♥ - Dodatek 2014: Ani s plynoucím časem se můj názor na film nemění, jenom si to sama pro sebe umím lépe představovat. Je to velmi krásná cesta hrdiny s působivými neoprimordiálními milníky - za vymyšlení tohoto slova jsem na sebe velmi pyšná. Vystihuje to můj názor, že film odpovídá současné moderní kultuře, ale zároveň se vyjadřuje k vnitřním základním stavebním kamenům lidskosti. Jeho promyšlenost a struktura film posouvá úplně někam jinam, než by člověk čekal od obvyklého survival/nákaza hororu. Ještě víc to vynikne při srovnání s "pokračováním" 28 týdnů poté, které představuje právě jenom žánrový produkt bez přidané hodnoty, kterou nalézám zde. Také se jedná o jeden z posledních filmů, kde jsem ochotna přiznat, že má Danny Boyle mozek v hlavě, a nejen to, dokonce vysoce funkční. Tady s poměrně nízkými náklady dosáhl něčeho, čemu se Marc Forster o jedenáct let později s mnohem vyšším rozpočtem, proslulou literární předlohou a Bradusem v roli herce i producenta ve Světové válce Z ani nepřiblížil. Například tu není ani jedno dítě s astmatem, zato je tu tak mocná anagnorize při pohledu na letadlo letící nahoře za větvemi stromů, že prostě nemůžu zůstat emocionálně neroztrhána. (09.01.2008)

Stejně je to trochu zvláštní, přiznat si natvrdo, že celý žánr moderních zombie filmů (Romerovým Night Of The Living Dead počínaje) je vlastně odvozen od slavného sci-fi románu Johna Wyndhama Den trifidů. Ve 28 dnech poté najdeme zjevnou citaci prakticky celé první kapitoly této knihy. A tím odkazy zdaleka nekončí. Troufám si říct, že upozornění na fakt, že Wyndhamův postkatastrofický majstrštyk inicioval vznik celého subžánru filmového horroru, bylo jedním z hlavních cílů, které si tímto snímkem Danny Boyle určil. (01.05.2007)

Danny Bole má rozsah. Vybere si žánr, vycucne z něj to nejlepší a dokonale to zkloubí. Tady ale přestřelil. Několik dobrých nápadů, ale neschopný tupý a tuctový scénář, který film stahuje dolů. Několik skvělých momentů a nenudění se je jediné, co film nabízí. Obyčejně by to stačilo, ale od Boyla chci víc. 50% (11.12.2009)

Takto má vypadat perfektní nervy drásající, beznadějný, psychiku zůčastněných výborně vykreslující, depresivní postapokalyptický film. Samozřejmě, jsou tam i prvky hororové, přece jen "zombie" se většinou v jiných filmech tohoto druhu nevyskytují (i když, co je horší, nerozmýšlející zombík, který vlastně zato, co dělá, nemůže, nebo vychytralý zvrátilý člověk či dokonce inteligentní téměř nezničitelný terminátor?). To je vlastně otázka, kterou film rozvíjí, hlavně v poslení půlhodině.. není všechno tak dobré, jak se zdá a někdy by člověk byl radši obklopen zrůdami než příslušníky vlastní rasy. Ti totiž mohou být zrůdama mnohem nebezpečnějšími. Celkově film ani chvilku nenudí, díky skvělé kameře, která je občas tak amaterská, že se divákovi může zdát, že je přímo v ději, uchvacující, samozřejmě vylidněné panorama Londýna je to, co jsem vždycky chtěl vidět (rozhodně mnohem lepší než prázdný New York), Cilian Murphy není nijak dokonalý, ale postačující.. Jen mně překvapil jeho náhlý přerod v závěru.. Samotný úplný závěr možná příliš optimistický, ale po té hrůze, co se děla celý film, nechává člověka aspoň trochu vydechnout.. Murphyho hudba jako vždycky naprosto dokonalá, hlavně ve finále, když začne hrát In the House, In the Heartbeat,.. Ten song je neuvěřitelně atmosférický. .. Uršitě jeden z těch lepších "hororů".. Aneb jak by civilizace vypadala po jejím kolapsu. (13.05.2010)

Snímek "28 dní poté" by sice striktně řečeno neměl být řazen mezi zombie filmy, protože z povahy původu zdejší apokalypsy by měl spadat spíše mezi nákazové filmy, jenže jednak na mnoha úrovních přímo čerpá z tradice filmů o zombie apokalypse, ale navíc měl jeho mezinárodní kasovní úspěch zásadní vliv na revitalizaci zombie filmů v novém tisíciletí. Zcela evidentní je zde dědictví romerovské tradice zombie filmů, kde monstra a apokalypsa s nimi spojená slouží coby katalyzátory pro drama hrstky přeživších i coby zrcadlo soudobé společnosti a jejích neduhů. Danny Boyle a Alex Garland se konkrétně zaměřili na celosvětový fenomén hněvu, který přinejmenším v Anglii vidí jako výsledek frustrace z nenaplněných ideálů o hodnotě a významu jednotlivce v demokratické společnosti. Užití digitálních kamer pak zpřítomňuje jednak bezprostřední napětí postav, ale také asociuje dnes už nejen britský fenomén masivního rozšíření bezpečnostních kamer, které sice mají občany chránit, ale při tom jen přispívají k úzkosti, pocitu ztráty soukromí, ale také zveřejňováním zachycených kriminálních činů stupňují strach obyvatel. (15.09.2013)