Můžem i s mužem

Mně se to vlastně i líbilo… Jenom mám dlouhodobej osobní problém s Vandou Hybnerovou. Vadí mi, že se stylizuje do nezávislé, alternativní umělkyně, a pak si střihne další roli v nějakým dalším stupidním seriálu na Nově nebo na Primě. Vadí mi, že má tendenci k povýšené aroganci, i v autorským filmu ale prokáže nízkej intelekt, když zahlásí, že pokud přicházel jeden (mail) za druhým, tak přišly dva. Jenomže výsledek téhle jednoduché slovní hádanky jsou tři. Vadí mi, že je flink. Když se pustí do mimické etudy s flaškou rumu ve splachovadle, tak pro ni realisticky sáhne, ale pak ji vyndá, jako by ji od té flašky nedělila žádná překážka. Vadí mi na ní, že ji ani po těch letech nevadí, dělat z Rašilovova odchodu téma tu na divadelní hru, tu na divadelní hru ztvárněnou do podoby “filmu”. Prostě ji nemám rád. Nemám rád ani její eklhaft estetiku- mazlení se s vajglama, kapsy bůhvíproč narvaný dortem… Ten produkt jako takovej ale úplně nezatracuju, mělo to cosi do sebe. (28.10.2023)

Asi mělo zůstat u divadelní hry. Převedeno na film to nefunguje podle představ autorek, ani diváků. Na pódiu se nejspíš jedná o živelnou energickou exhibici davu ženských, ale v klidu domova jde o podivnou nepochopitelnou šílenost. První polovina by ještě ušla, ale pak už jsem opravdu nechápal. A vlastně se ani nesnažil pochopit. (29.10.2023)

Po večeru, kdy jsme v ostravském divadle viděly výborné představení Producenti a klábosení u vína až do rána, jsme si po probuzení s kamarádkou daly snídani, kafe a tenhle film. Viděla z toho asi patnáct minut a nedokoukala. Vyprávěla mi o tom a že by ji zajímalo, jestli to bude mít nějaký děj. Tak jsme se koukly. Zhruba po půl hodině, kdy jsem na to hleděla s otevřenou pusou a každou chvíli jsem pokládala otázky: co to je, kdo to je, proč to dělá, proč slaví narozeniny v bytě u cizí staré paní s cizími lidmi, jsem se ptát přestala. Jen jsme si říkaly, že tohle přece není film, tohle je jako divadlo. No, a pak jsem si tady přečetla, že to je divadelní hra Vandy Hybnerové, která si z toho udělala i film. Mám ji ráda, líbí se mi jako ženská i jako herečka, ale tohle byl fakt úlet. Nemyslím, že by se mi to líbilo v divadlo, ale tady se mi to nelíbilo přímo hrozně. Místy jsme se sice řezaly jako koně, ale to bylo napůl z nevíry, že tohle fakt někdo myslí vážně a hlavně: že na to někdo dal peníze. Kdybych se na to nedívala po flámu a s kamarádkou, asi bych to do konce nevydržela. Ta jedna hvězda je za opravdu dobrou Vandu Hybnerovou a za totálně "jeblou" ezo Kateřinu Hrachovcovou, která to snad ani nehrála. Bože, kde jsou ty časy, kdy jsem si u Života na zámku říkala, jaká je to šikovná mladá holka, ze které určitě něco bude. No... vlastně NĚCO z ní je. :-D (29.10.2023)

Film zpracovaný podle divadelní hry, cílí spíš na ženské publikum, než na muže. Dagmar Zázvůrková je to nejpůvabnější, co ve filmu bylo a je to takový malý veselý diblík, tak jsem celý film zvládl do konce jen díky ní. Podle recenzí jsem očekával nejhorší. Podívat se na to dá, i když humor daných dam šel mimo mě. Přiznám se, sedět s nimi v jedné místnosti, by mě stálo asi několik prášků, proti bolení hlavy, či bych vyjed ony zavařené okurky, poděkoval bych a raději odešel pryč. (10.11.2023)

Pro české filmy mám všeobecně pořád slabost, přestože se mi dost často, nebo spíše většinou stává, že se spálím, že výsledek stojí úplně za pendrek a ve finále lituji každé zbytečně promarněné minuty, pokud se ještě k tomu všemu nepřidá léčení těžké psychické újmy. Můžem i s mužem do této kategorie bohužel přesně zapadá. Od samého začátku je to neskutečná nuda, celý film je strašně, ale strašně nezáživný, žádný humor jsem nezaznamenal, trapnost střídala trapnost, postavy jsou extrémně otravné, herecky je to rovněž katastrofa, nefunguje zde zkrátka nic. Jsem zvyklý na ledasco, obzvláště u českých rádoby komedií, ale tohle je vážně síla. Brr, strašný zážitek. 0/10. (11.11.2023)