Můžem i s mužem

převádět divadelní hru na plátno je vždycky ošidné. Převádět divadelní hru na plátno s tím že vám z toho vyleze zase divadelní hra je celkem na dvě věci. Nějak vůbec nechápu co tím chtěla Vanda Hybnerová říct (hru neznám), ale výsledek je bizarní guláš, který působí jako kdyby Monty Pythony režíroval David Lynch podle scénáře Marty Ferencové. Budu to muset nenápadně doporučit manželce a třeba mi to pak vysvětlí (jestli se mnou bude mluvit). Jo a není to horší než Cool Girl. Je to sice bizarní guláš, který Vandě Hybnerové absolutně nedrží pohromadě, ale pořád tu jsou alespoň základní řemeslné kvality a taky herci a herečky co něco hrají (nebo se o to snaží) a to se o Cool Girl úplně říct nedá...20% (30.10.2023)

Mně se to vlastně i líbilo… Jenom mám dlouhodobej osobní problém s Vandou Hybnerovou. Vadí mi, že se stylizuje do nezávislé, alternativní umělkyně, a pak si střihne další roli v nějakým dalším stupidním seriálu na Nově nebo na Primě. Vadí mi, že má tendenci k povýšené aroganci, i v autorským filmu ale prokáže nízkej intelekt, když zahlásí, že pokud přicházel jeden (mail) za druhým, tak přišly dva. Jenomže výsledek téhle jednoduché slovní hádanky jsou tři. Vadí mi, že je flink. Když se pustí do mimické etudy s flaškou rumu ve splachovadle, tak pro ni realisticky sáhne, ale pak ji vyndá, jako by ji od té flašky nedělila žádná překážka. Vadí mi na ní, že ji ani po těch letech nevadí, dělat z Rašilovova odchodu téma tu na divadelní hru, tu na divadelní hru ztvárněnou do podoby “filmu”. Prostě ji nemám rád. Nemám rád ani její eklhaft estetiku- mazlení se s vajglama, kapsy bůhvíproč narvaný dortem… Ten produkt jako takovej ale úplně nezatracuju, mělo to cosi do sebe. (28.10.2023)

Stádo postmenstruačních kudlanek taškařicuje v ženské verzi nejblbějších hospodských fórů a snaží se simulovat jakési múzické umění. Aneb když chceš hlásat o vzdorujících ženách a svým filmem je pasuješ na chodící LOW IQ kanál, jehož víko balancuje na těžko uvěřitelné hraně totálního snobství a "alternativně" odvázaného buranství. Srandovní jak vajgl v pisoáru, stupidní úplně stejně. Nevím, na jakém stupni mentálního vývoje se autorka zasekla, ale jsem strašně rád, že nepatřím do její sociální bubliny. P.S. Narazit na TOHLE nebožák divák náhodně, snadno by nabyl dojmu, že sleduje jakýsi sektářský horor a že si ty mešuge nány začnou co nevidět užírat končetiny a vyvrhovat pohlavní orgány. (01.11.2023)

Asi mělo zůstat u divadelní hry. Převedeno na film to nefunguje podle představ autorek, ani diváků. Na pódiu se nejspíš jedná o živelnou energickou exhibici davu ženských, ale v klidu domova jde o podivnou nepochopitelnou šílenost. První polovina by ještě ušla, ale pak už jsem opravdu nechápal. A vlastně se ani nesnažil pochopit. (29.10.2023)

Skrabatělé poštěváky sobě. Absurdně groteskní divadelní férie, čpící zatuchlou rybí kafilérií a dechem špatného trávení, o mindrácích z nemrdání špatně holených popřechodových samic za zenitem. Ty dle současných trendů zapomněly po zahnití kundy stárnout s grácií a proměňují se tak vesměs ve dva základní typy. Odporné, rezignovaně žluklé prasnice, které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí gastroporna a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné a řádně oštětinované laloky a převisy, a odporné, nesoudné plastické trhaviny které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí botoxu a invazivní chirurgie a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné balóny vepředu i vzadu, bestiálně neladící s povislými krky a kýtovou celulitidou, chemicky svraštělou kůži a liposukcemi zkrabatělá břicha. A všechny pak svorně skučí, že se na ně ten jejich bývalý seladónek zvysoka vysral, když už se na to nemohl bez dávení dívat, dal přednost nějakému flexibilnímu, sportovně založenému matroši, byť i stejné předraqové kategorie, a kromě deviantů, škaredých zoufalců nebo upoceně odevzdaných pivních mozolů už o ně nikdo nechce opřít ani hajzlovou štětku. Tudíž se slzami stékajícími po masitých či klobásovým jedem deformovaných obličejích si truchlivě mnou vykuchané netopýry nad fotkami neméně toxiny napajcovaného dědy Bredpitky, lkají nad chlapským zmrdstvím, a spolu s nimi zjevně i řádná kohorta obdobně postižených líných qočen a pudlíkovských zženštilců. No, je vidět, že to má základ ve slepičím divadle, a pokud by se jeden povznesl nad ztřeštěné mimicko – groteskní prvky či rádoby umělecké pseudoabsurdity, mohl to být vcelku solidně průměrný a zatuchle roztomilý debut pohledem přes prsty stále skoro šmrncovní 3D Vandy. To by to ale nesmělo obsahovat množství větší než malé opravdu žinantních trapáren, zejména v podobě veškerých kreací evidentně vyšinuté, odpudivě prkenné a zoufale formaldehyd chlastající báby Káhiry či té naprosto děsivé „vpohoděpizdy“. Ty se opravdu bez projímavého studu nedaly, tudíž musím se svým soudem, byť i jako jindy zarytý feminista, emancipant a bobromil, jít pod hranici dobrého vkusu. (20.11.2023)