Známí neznámí

Není to špatný film, ale není to originál, takže veškerá chvála na Mariankovou a Jarchovského jde pouze ve smyslu adaptátorů. Jinou verzi (a bude jich ve výsledku asi několik desítek) jsem neviděl a nevím, jestli chci. Různorodé obsazení, jemuž bez debat kraluje (jako téměř vždy) Martin Hofmann. Hodně jsem si užil dvě vážnější pasáže, velká škoda, že diváci na projekci, kde jsem byl (a stává se mi to často) se u nich smáli dál, i když míň. (05.04.2022)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)

Určitě už o tom (italský tragikomický originál z roku 2016 nebo celá řada adaptací napříč světem) každý slyšel. Tři manželské páry a jeden vlk samotář se při společné večeři rozhodnou, že učiní pokus. Každý si položí na stůl svůj telefon, a když mu v průběhu večera přijde jakákoliv zpráva, nebo obdrží hovor, musí se o obsah podělit s ostatními. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Viděl jsem německou předělávku, která si šla asi trochu „svou“ pěšinkou, zatímco domácí se rozhodli jít cestou co nejmenších zásahů od zdroje – někdy až moc, tudíž na stole mají mascarpone nebo třeba kapary, které se používají hlavně ve středomořské kuchyni, zároveň závěr byl v německé verzi pojatý odlišně. Výsledek je nicméně solidním hořce komediálním filmem, který si užijí hlavně ti, kteří žádnou z verzí neviděli. Série nepříjemných situací postupně získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé HODNĚ přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. A nejsou to žádné malichernosti. V důsledné česko-slovenskosti castingu vyniká skvělý Martin Hofmann. Spíš než o smíchu to bylo o cukání koutku. Ale uběhlo to fajn. Důstojný zástupce, něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ač je to tedy samozřejmě „nefér“ (chvála za někoho jiného). (06.09.2022)

Velmi kvalitní český počin. Chápu, že pokud existuje originál, který když jste viděli, tak vás vlastně český remake ničím nepřekvapí. Pro mě, který tento příběh vidí poprvé, tak musí ocenit jakou hloubku vlastně má. Dlouze jsem se po dokoukání zamýšlel, jestli i můj telefon je černá schránka do duše a jestli bych se dozvěděl o svých kamarádech stejné příběhy. Ačkoliv je film docela vlastně krutý, tak mě neskutečně bavil od začátku do konce. Dlouho jsem se takhle (obzvlášť u českého) u filmu nebavil. Dokáže velmi dobře reflektovat ty největší bubáky ve skříni i v hlavě. Navíc to český herci zahráli velmi dobře. Tleskám a jen tak dál. (78 %) (25.02.2023)

Tvůrci Naprostých cizinců jistě před šesti lety nepočítali s tím, že se námět jejich filmu v následujících letech přetaví do tolika národních kinematografií. Po italské předloze a německém remaku jsem zašel do kina na česko-slovenskou verzi, která má hodně nevděčný úděl v tom, že se jedná už o x-tou obdobu jednoho a toho samého námětu. Známí neznámí se více drží předlohy než německá verze, přesto ono nepříjemné mrazení v závěru italského snímku zůstane již pravděpodobně nepokořeno. Konverzační a prostorově komornější filmy stojí z velké části na hereckých výkonech a ve Známých neznámých se zúčastněným podařilo jakž takž dobře zvládnout své party - zejména bych vypíchnul dvojici Hofmann-Polnišová. Na jednu stranu je pravda, že x-tá (a v mnohém doslovná) variace na jeden námět je zbytečná, přesto ale na druhou stranu nelituji návštěvy kina. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Ve filmu jsem postrádal krátkou, ale o to více silnou scénu se seniory na balkónu. (06.04.2022)