Bio Ráj

Stejně jako Alfredo řeknu něco hercům na plakátu, stejně jako Salvatore mám někdy při vstupu do kina téměř nábožný pocit. Každou minutou dojemnější výpověď očividného filmového tvora, kde poprvé v životě zapomínám, že mi italský ukřičený naturalizmus tak vadí. Pocta filmům a kinu v neodolatelně sentimentálním kabátě. (19.07.2007)

Vzpomínky jsou nakonec to jediné, co nám zbude. První půli jsem ani netušil, že sleduji krásnou předehru k tak velkolepému finále, které chytne za srdce. Úžasná hudba krásně dotváří atmoféru. Cinema Paradiso rozhodně patří k těm nejzapamatováníhodnějším filmům. Viděno v režisérském sestřihu (170 minut). (30.11.2010)

Pocta staré kinematografii, respektive době, kdy kina často znamenala největší možnou zábavu a místo pro společně sdílený zážitek. Morriconeho motiv, postava starého promítače, síla vzpomínek, hluboký smutek z pomíjivosti a magie sicilského městečka, jehož biograf dá jako čarovný portál zažít celý svět — přesto, že mi lehce nesedla milostná linka, potvrzuji doják. (23.05.2021)

Láska k filmům: ve filmu. Ještě dneska se chci okamžitě stát vlastníkem biografu a 24/7 promítat maratónky filmů ze starý školy tak dlouho, dokud mi všechny kotouče s negativem neshoří na popel. Člověk si při sledování téhle okouzlující retrospektivy uvědomí, že kino je nejenom středobodem kulturního dědictví, ale i mezigenerační svatyní kolektivních zážitků. Prodloužená tříhodinová verze je povinná četba pro všechny milovníky kinematografie. Celuloidová nádhera, cinefilní sen. 🎬🇮🇹💗 (04.07.2020)

Ultrasentimentální, vtipem kořeněná vzpomínka na zlaté časy kina v Itálii po 2. světové válce. Báječný muž s klikou (od promítačky), který jinak v životě moc kliku nemá, zasvěcuje malého Tota do tajů kinematografie i světa, protože mu nahrazuje otce, který zemřel v ruském zajetí. Každá doba má svoje - ale úpadek popularity kina je rozhodně smutný, ať se na to díváte z jakéhokoliv úhlu. Chci vidět jak bude někdo natáčet za 30 let vzpomínkový film o krásných dobách DVD. (23.04.2005)