Bio Ráj

Nemám rád komentáře plné patosu a úlisných metaforických frází, ale v tomto případě si prostě nemohu pomoci. Pro filmové nadšence, ve kterých pouhý pohled na filmovou pásku a jen malý záblesk Morriconeho talentu probouzí vnitřní spokojenost a blaho, je Bio Ráj stejně lahodným soustem jako pro Mozartovy obdivovatele jeho Malá noční hudba. Úžasný nadčasový příběh, na jehož začátku jsem se radoval a házel starosti za hlavu, zatímco závěr mi přivodil menší oční vodnatost, za kterou se ale zpětně vůbec nestydím :D Druhá půlka bohužel až moc o citech, ta první však minimálně za 7*.. :)) 95% (08.12.2013)

Stejně jako Alfredo řeknu něco hercům na plakátu, stejně jako Salvatore mám někdy při vstupu do kina téměř nábožný pocit. Každou minutou dojemnější výpověď očividného filmového tvora, kde poprvé v životě zapomínám, že mi italský ukřičený naturalizmus tak vadí. Pocta filmům a kinu v neodolatelně sentimentálním kabátě. (19.07.2007)

První půlka je krásná oslava kinematografie a jakýsi zjednodušený průřez jejími dějinami, nebo aspoň určitými roky. Naprosto dokonale mě vtáhla, uchvátila. Druhá část mě nijak zvlášť nezaujala, navíc překypuje patosem a sentimentem... Přesto zajímavý zážitek, ke kterému se asi někdy vrátím. Ale asi ne k režisérskému sestřihu, který byl 170 minut dlouhý, a občas docela nudil. (23.09.2010)

Verzia SE: Žasnem! Jedine titulky bežia. Ani molekuly nostalgie sa nehýbu. Ani opona nespadla. Ani diváci nežmurkli. Ale všetko raz končí, ako aj Nuovo cinema Paradiso. Ostanú len ruiny, v ktorých je márne sa prehrabávať. Len sa zbytočne zraníte na črepine niektorého pohyblivého obrázku, ktorý sa čiastočne uchoval. Som vďačný dnešnej dobe, že nás od toho chráni vďaka súčasným možnostiam, aspoň čo sa filmu týka. Ale to tiež nie úplne. Vidieť niečo prvý raz má podobný význam ako naposledy. Ten zážitok sa nedá opakovať. Snáď ma chápete. Ak aj nie, tento film by ste mali. Ako každý kto na čsfd nie je len náhodou. Každopádne ak raz dospejem k názoru, že Boh existuje, budem mu asi pripisovať Morriconeho hudbu. (07.07.2013)

Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu. (31.12.2007)