Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (373)
Milovníci italského filmu mě můžou ukamenovat, ale kdyby Nuovo cinema Paradiso nebyl italsky, možná jdu i na 5 hvězd. Nemůžu si prostě pomoct, ale italština je jediný jazyk, který ve filmech nejsem schopný přirozeně přijmout a pořád mám tendenci se mu smát, nebo nad ním naopak kroutit hlavou. Samozřejmě je tu ještě možnost dabingu, ale to by už byla jistá sebevražda. K samotnému filmu: 1) První část s malým Totem mě začala hned od začátku štvát. Kombinace malého drzého (a pro ostatní zřejmě roztomilého) fracka s takovou ''benigniovskou'' dětskou nostalgií mi vůbec neseděla a naopak mě odrazovala. 2) Ve druhé části se konečně rozjíždí milostná linka a mě začíná Nuovo cinema Paradiso opravdu zajímat. 3) 80ková poslední část je sice vizuální hegeš, nicméně příběh Tota a Eleny doznává celých obrysů a mě opravdu dojímá. Závěrem bych rád zaspoileroval a dodal, že všemi adorovaný Alfrédo, je egoista, který dvěma lidem překazil příležitost jak se navzájem milovat po celý život a být opravdu šťastní. Howgh 8/10 ()
Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) ()
Natočiť príbeh o kine, v ktorom sa premietajú filmy dávno natočené je samo o sebe zaujímavý nápad. Príbeh o chlapcovi a starom premietačovi v starom kine v zabudnutej dedinke na talianskom vidieku, ktorí si k sebe nájdu cestu prostredníctvom filmu. Príbeh je naozaj očarujúci a interesantný, život kina v pozadí života dedinčanov a ústrednej dvojice, a naopak. Možno občas trošku patetické a veľmi skromné, každopádne sa však jedná o film, ktorý si zaslúži vysoké hodnotenia, mne možno repete zachutí viac, zatiaľ to na plné hodnotenie nie je. 85%. ()
,,Čím väčší človek, tým hlbšiu stopu zanechá.... Krásna a veľkolepá pocta filmovému umeniu. Na film som sa díval v kompletnej trojhodinovej verzii, a hlavne počas prvej polovice, kde film podáva obraz histórie cez filmových divákov a ľudí okolo jedného kina, som nevychádzal z údivu. V Kine Raj obsiahol režisér Tornatore nielen paletu snáď všetkých možných emócií, dojmov, zážitkov okolo filmu, doplnenú o prehľad historického vývoja filmové umenia od techniky premietania až napríklad po cenzúru, ale aj osobitý pohľad na ľudstvo cez množstvo čo i len drobných príbehov (v pamäti mi napr. utkvel pán, ktorý naprieč stárnucími rokmi opakovane chodí po námestí a tvrdí, že toto námestie patrí iba jemu). Druhá polovica rozvíjajúca dej hlavne v romantickom duchu už trochu zaostávala za tou prvou, avšak ako celok vo mne film vyvolal pomerne silné a pestré dojmy, ktoré sa mi napokon len ťažko popisujú... Krásna vec, ktorá väčšinu veľkých filmových fanúšikov musí zasiahnuť. Philippe Noiret v (skôr vedľajšej) postave Alfreda je úžasný, zásluhu na celkovom zážitku má aj podmanivá hudba a napokon originálny záver. (95%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Nádherný, prenádherný film...Film, ktorý ma nesmierne rozosmial a nesmierne dojal a ja som po jeho skončení ostal ako zamrazený. Gratulujem pánovi Tornatoremu k tomuto klenotu, kde je skrátka všetko dokonalé, od hudby Ennia Morriconeho, cez famózne herecké výkony (postava Alfreda je pre mňa jedna z najkrajšich v celej histórii kinamatografie), scenár...skrátka toto je dielo, ktoré nevidieť je hriech a ja sa k nemu ešte určite minimálne raz vrátim ! ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Můžeme si povšimnout, že Toto (Salvatore Cascio) je jako dítě levák, avšak jako mládenec (Marco Leonardi) už je pravák. (Tygrys)
- Film, který Toto (Marco Leonardi) promítá jako první po požáru kina, se jmenuje Anna (1951). Song, který v něm zpívá Silvana Mangano, se jmenuje "El negro zumbon". (KRYSIOPICE)
- Režisér Giuseppe Tornatore se na chvíli objeví v poslední scéně filmu jako obsluha projektoru. (Tygrys)
Reklama